30 C 66/2022-72 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 24. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný byl jako občan Evropské unie zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kdy byl přihlášen k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od 22. 6. 2016 do 31. 8. 2016. V souvislosti s článkem 11 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, o koordinace systému sociálního zabezpečení ve spojení s článkem 11 odst. 3 písm. a) Nařízení se na zaměstnance vztahují právní předpisy občanského státu, kde jsou činné. Tyto osoby jsou tedy pojištěny ve státě výkonu výdělečné činnosti. Žalovaný byl ve shora uvedeném období pojištěn na území České republiky dle českých právních předpisů, avšak pouze po dobu trvání zaměstnání. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, kdy podle § 12 písm. j) shora citovaného zákona byl žalovaný povinen při zániku zdravotního pojištění do osmi dnů vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce jím vydaný tzv., Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). Právo používat předmětný Evropský průkaz zdravotního pojištění pak náleželo žalovanému pouze po dobu jeho účasti na jeho veřejném zdravotním pojištění u žalobkyně, tedy po dobu trvání jeho zaměstnání. Žalovaný rovněž nesplnil povinnost dle článku 76 odst. 4 Nařízení ve spojení s článkem 3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU [číslo] kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení shora, a to povinnost oznámit žalobkyni změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný ani jednu ze shora uvedených povinností nesplnil, přičemž navíc v období od 20. 9. 2016 do 29. 9. 2016 při poskytování zdravotních služeb v [země] opakovaně a zejména neoprávněně se prokazoval žalobkyní vydaným EHIC, přestože již v té době nebyl jejím pojištěncem. S ohledem na shora uvedené bylo žalobkyni dne 19. 2. 2019 kanceláří zdravotního pojištění doručeno prostřednictvím AP KZP v elektronické podobě vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky v celkové výši 56 741,37 Kč referenční [číslo] zahrnující mimo jiné i zdravotní služby poskytnuté žalovanému v období od 20. 9. 2016 do 29. 9. 2016 v celkové výši 9 321,98 Kč v souvislosti s jeho hospitalizací na území [země]. Žalovaný se při poskytování zdravotních služeb prokázal EHIC s platností do 31. 7. 2018 vydaný žalobkyní a žalobkyni proto nezbylo než postupovat v souladu s článkem 2 odst. 2 rozhodnutí administrativní komise [číslo] ze dne 18. 6. 2003 ve spojení s přílohou I. bodem [číslo] rozhodnutí administrativní komise [číslo] ze dne 18. 6. 2003, z něhož vyplývá oprávnění požadovat po žalobkyně náhradu nákladů za zdravotní služby poskytnuté žalovaného na základě platného EHIC i v případě, že období průběhu zdravotního pojištění je u žalobce odlišné. Dne 1. 4. 2019 pak uhradila na účet kanceláře zdravotního pojištění částku vyúčtovanou shora. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 9 321,98 Kč v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, a proto má ve smyslu ustanovení § 2910 občanského zákoníku právo vůči žalovanému na náhradu těchto nákladů jako způsobené škody. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný byl v období od 22. 6. 2016 do 31. 8. 2016 pojištěncem žalobkyně, a to na základě článku 11 odst. 1 ve spojení s článkem 11 odst. 3 písm. a) Nařízení č. 883/2004. Dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění pak došlo k zániku pojištění v okamžiku, kdy žalovaný přestal být zaměstnancem na území [země], tedy ke dni 31. 8. 2016. Žalovaný pak porušil povinnost stanovenou v § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb., když do osmi dnů nevrátil žalobkyni [příjmení] průkaz zdravotního pojištění, když právo ho používat mu příslušelo pouze po dobu jeho účasti ve veřejném zdravotním pojištění žalobkyně, tedy po dobu jeho zaměstnání. Zároveň porušil i povinnost zakotvenou v článku 76 odst. 4 Nařízení č. 884/2004 ve spojení s článkem 3 odst. 2 Nařízení č. 987/2009 oznámit žalobkyni změnu situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v [země], která je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. S ohledem na skutečnost, že žalovaný čerpal v období od 20. 9. 2016 do 29. 9. 2016 zdravotní péči na území [anonymizováno], kdy byla vyúčtována v částce 9 321,98 Kč. Žalobkyně pak tato prostřednictvím kanceláře zdravotního pojištění uhradila poskytovateli. V této souvislosti pak soud odkazuje na rozhodnutí administrativní komise [číslo] [číslo]. Berouc závěry uvedené shora pak proti zavinění protiprávního jednání žalovaného vznikla ve sféře žalobkyně škoda ve smyslu ustanovení § 2910 občanského zákoníku, a to ve výši 9 321,98 Kč. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému předmětnou škodu žalobkyni nahradit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu ustanovení § 137 odst. 2 o. s. ř., a nedoložila výši svých hotových výdajů, pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a dále dvou úkonů po 300 Kč dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 600 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.