31 C 112/2023-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], žalobkyně uplatnila postoupenou úvěrovou pohledávku v částce 13 655,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 488,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 6 089 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 155,82Kč od [datum] do [datum], a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], kterou uzavřela s původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s původním věřitelem, poté, co byla prověřena jeho úvěruschopnost, smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poukázala na účet žalovaného jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 6 145,16 Kč do [datum]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, resp. uhradila pouze částku 1 344,36 Kč. Ode dne [datum] se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky 20 2414,64Kč. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení a to v souladu s čl. VIII odst. 1 písm. a), c) a d) smlouvy a rovněž právo na náhradu úroků z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky její celková výše činila 21 744,64 Kč a byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 13 655,64 Kč, nesplaceným poplatkem ve výši 6 589 Kč, dále žalobkyně požaduje k zaplacení náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč (žalobou uplatňována pouze částka 500 Kč). Dále žalobkyně požaduje k zaplacení kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 488,28Kč za období od [datum] do [číslo] a dále od [datum] do zaplacení z jistiny dlužné částky ve výši 13655,64 Kč dne [datum] uhradil žalovaný částku 1 000 Kč, která byla započtena na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána poslední upomínka ze dne [datum]. Žalovaný svůj dluh neuhradil. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. 4DE93 [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] credit s.r.o. a žalovaným dne [datum], když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 6 145,16 Kč, celkem tedy částku 21 589 Kč do [datum] RPSN činila 8 295,61% a úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně. Z potvrzení o poskytnuté platbě má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla částka dne [datum] částka ve výši 15 000 Kč poskytnuta. Z výzvy ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 8. V daném případě žalobkyně sice tvrdila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak žádným způsobem toto tvrzení neprokazovala, dále žalobkyně ani netvrdila, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, resp. žalobkyně k výzvě soudu předložila tabulku vypracovanou zřejmě původním věřitelem, v níž jsou uvedeny částky příjmu a výdajů žalovaného, doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného však předloženy nebyly. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná. 9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny j