31 C 302/2022-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 375 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 436,61 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalované jako držitelce televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když žalovaná tuto povinnost splnila dne [datum]. Tímto pak vznikla žalované povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti a nezaplatila televizní poplatky za období únor 2020 – únor 2022, celkem za 25 měsíců, (25 x 135 Kč), tedy částku 3 375 Kč Vedle dlužné jistiny pak žalobkyně požaduje po žalované k zaplacení kapitalizovaný úrok z prodlení ve vztahu k prodlení s jednotlivými splátkami do dne vyhotovení žaloby, tedy k [datum] ve výši 436,61Kč. V neposlední řadě pak požaduje žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč vyplývající z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě, doručené jim do vlastních rukou, se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud má v dané věci za prokázané, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence na adrese [adresa žalované], a to od prosince 2019 (prokázáno potvrzením [anonymizováno], přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná svoji povinnost platit televizní poplatky řádně nesplnila a za období února 2020 do února 2022 žalobkyni neuhradila ničeho, celkem tak ke dni podání žalobního návrhu dlužila žalobkyni na poplatcích částku 3 375Kč (25 x 135 Kč, výpis detailu dluhu). Žalovaná, ačkoliv o úhradu dlužné částky byla žalobkyní vyzývána, tuto do dnešního dne nezaplatila (výzva žalobkyně ze dne [datum]). 6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle § 7 odst. 1, 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně, nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. 8. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 9. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno], ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 10. Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná se na základě své přihlášky stala od prosince 2019 poplatníkem televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž dle výše citovaného ustanovení § 7 odst. 1, 2 ve spojení s ustanovením § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích byla povinna hradit televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná tuto svoji povinnost plnila i od února 2020 do února 2022 tj. za 25 měsíců, kdy celková výše televizního poplatku činila částku 3 375 Kč (25 x 135 Kč), soud jí tuto povinnost uložil výrokem I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení ode dne počátku prodlení s úhradou televizních poplatků, a to v kapitalizované výši určené ke dni [datum] částkou 436,61 Kč, kterou požadovala žalobkyně a která nepřesahuje zákonnou sazbu. Žalobkyně v souvislosti s předžalobní výzvou vynaložila částku 63 Kč, kterou soud přiznal jako příslušenství pohledávky, neboť se jedná o částku nižší, než kolik činí paušální náhrada nákladů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované byla ke splnění uložené povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. určena běžná třídenní lhůta. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, náklady na právní zastoupení advokátem v daném sporu nebyly soudem přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, který dospěl k závěru, že pokud Česká televize (žalobce) agendu televizních poplatků sama spravuje, následné předání příslušných agend jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazení televizních poplatků totiž nelze paušálně, byť výjimka je možná, očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Je pak jistě žádoucí, aby si Česká televize činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Soud proto přiznal žalobkyni pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu nezastoupeného účastníka ve výši 100 Kč za podání žaloby, dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. I v tomto případě ke splnění povinnosti žalované byla stanovena běžná třídenní lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.