31 C 401/2022-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce 9 224Kč s úrokem z prodlení v částce 60,64 Kč za období od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 224 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí přístupném po zadání hesla a přístupového kódu, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 165 Kč splatit do 24 měsíců ode dne čerpání. Poplatek za expres výplatu byl sjednán ve výši 199 Kč (úvěr byl žalovanému poskytnuto do 60 minut od okamžiku ověření identity), poplatek za bezpečností splátku byl sjednán ve výši 99 Kč a umožňoval žalovanému odložit splatnost úvěru o 30 dnů z důvodů uvedených ve smlouvě. Za poplatek SMS servis ve výši 49 Kč se žalobkyně zavázala zasílat žalovanému informace o každé důležité události. V rámci druhé až osmě splátky byl sjednán úrok pevnou částkou ve výši 245 Kč Žalovaný se se splácením dostal do prodlení. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč dne [číslo], dne [datum] a dne [datum] a to vždy za prodlení s úhradou splátky. Žalovanému byly dále účtovány účelně vynaložené náklady dne [datum] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 130 Kč, dne [datum] ve výši 100 Kč a dne [datum] ve výši 100 Kč dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky. Ke dni [datum] byl úvěr zesplatněn. Dále byla žalovanému vyúčtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nesplacené jistiny a úroků ve výši 573 Kč a to dne [datum]. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném celkem k zaplacení částku 9 224 Kč sestávající se neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, z poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, z úroků v celkové výši 735 Kč, z účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč, ze smluvních pokut v celkové výši 2 073Kč, Poplatky za bezpečnou splátku byly účtovány dne [datum] ve výši 99 Kč, dne [datum] ve výši 99 Kč, dne [datum] ve výši 99 Kč, dne [datum] ve výši 99 Kč, poplatky za SMS servis byly účtovány dne [datum] ve výši 49 Kč, dne [datum] ve výši 49 Kč, dne [datum] ve výši 49Kč a dne [datum] ve výši 49 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 60,64 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 4. Soud ve věci provedl důkaz předloženými listinami a zjistil z nich skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, a to s výjimkou tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný úvěrovou smlouvu. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že tato měla posoudit úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím databáze [příjmení] a dále přes Nebankovní a Bankovní registr klientských informací. Mezi stranami bylo ujednáno poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 5 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, s roční úrokovou sazbou 49,30 %, který byl splatný ve 24 splátkách. Dále žalobkyně předložila soudu splátkový kalendář, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník platný od [datum], výpis o proplacení smlouvy a upomínku ze dne [datum] a předžalobní upomínku ze dne [datum]. 5. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 6. Na vztah mezi účastnicemi dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 10. V daném případě žalobkyně tvrdila, že prověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím databáze [příjmení] a dále přes Nebankovní a Bankovní registr klientských informací, což nebylo ničím prokázáno a z hlediska uvedeného ustanovení zákona to samo o sobě nepředstavuje splnění povinnosti prověřit a posoudit úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného se pro absenci tvrzení a především důkazů nepodařilo soudu zjistit, soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú., a tudíž je úvěrová smlouva neplatná. 11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 12. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Dle žalobních tvrzení a předložených listin žalovaný čerpal na úvěru celkem 5 000 Kč a splatil celkem 1 Kč. Žalovaný tak svou povinnost vrátit plnění přijaté bez právního důvodu dosud nesplnil v částce 4 999 Kč, v tomto rozsahu je proto žaloba důvodná z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku, a soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Protože žalovaný na výzvu žalobkyně uvedenou částku nevrátil, dostal se do prodlení a dle ust. § 1970 o. z. je povinen zaplatit úrok z prodlení z uvedené částky, a to v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o výzvu