34 C 187/2022-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 144,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 144,65 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem na Maltě, uzavřela se žalovaným dne 18. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 22 144,65 Kč, který měl splatit do 20. 12. 2021, ale nesplatil jej. Dále vysvětlovala, jak byla uzavřena smlouva přes webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyní jí byla žalovaná pohledávka postoupena. Žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení žalované pohledávky dopisem ze dne ze dne 13. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem na Maltě a žalovaný uzavřeli dne 18. 3. 2020 v písemné formě prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se zavázali na straně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytnout na požádání žalovaného peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a na straně žalovaného tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 10,5 % měsíčně z dlužné částky, nejméně 11 % z nesplacené části úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný čerpal úvěr hotovostními výběry počínaje 18. 3. 2020 a konče 17. 8. 2021 v souhrnné výši 31 294 Kč, přičemž v období od 17. 4. 2020 do 16. 8. 2021 zaplatil celkem 43 876 Kč. Dne 27. 1. 2020 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyně domluvily na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je žalovaná pohledávka ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobkyni oproti zaplacení postupní ceny. Dne 13. 1. 2022 oznámila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalovanému postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Dne 13. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že nebude-li zaplaceno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. 4. Obsah práv a povinností, které si účastníci mezi sebou chtěli sjednat je prokázán ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 3. 2020, viz zejména čl. I, v němž je sjednána povinnost poskytnout a vrátit úvěr spolu s úroky, čl. II odst. 2 stanovující výši úvěrového limitu, čl. II odst. 4, v němž je sjednána výše úrokové sazby ve výši 10,5 % měsíčně (tzn. 126 % ročně) a čl. V odst. 1 smlouvy stanovující povinnost zaplatit splátku ve výši 11 % z nesplacené části úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, čl. VI stanovující náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč za prodlení s jakoukoli splátkou úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení; obdobně viz standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Čerpání úvěru a platby na něj jsou prokázány tabulkou s platební historií za dobu od 18. 3. 2020 do 6. 12. 2021 a korespondujícími potvrzeními o provedených platbách vystavených [právnická osoba] Uzavření smlouvy o postoupení pohledávek je prokázáno smlouvou ze dne 27. 1. 2020, viz zejména čl. 2 .1.1 a čl. 3 .1.2. Oznámení o postoupení pohledávky je prokázáno dopisem z 13. 1. 2022 a učinění předžalobní upomínky dopisem ze dne 13. 1. 2022 a jejich odeslání podacím lístkem ze stejného dne. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se chtěl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což je dle zmíněného ustanovení podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nicméně v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. V dané věci byla předmětem úvěru částka 80 000 Kč a k ní byl sjednaný roční úrok přesahující 126 % ročně, přičemž úrokové sazby nejdražších bankami poskytovaných úvěrů činily kolem 25 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). 6. Je přitom třeba zdůraznit, že soud si je vědom principiální obsahové oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, nicméně tento princip v souzené věci nelze uplatnit ze dvou důvodů: 1. že nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak výrazná a významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, 2. kdyby bylo v rozporu s dobrými mravy toliko ujednání o úrocích - bez ohledu na další okolnosti - býval by žalovaný povinen zaplatit úrok běžný v souladu s § 577 částí věty před středníkem o. z. Aplikace tohoto ustanovení je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 2051 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C -618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a ve smyslu zúžení hypotézy této právní normy tak, aby nedopadala na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli. 7. Žalovaná pohledávka byla postoupena z původního věřitele [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobkyni smlouvou podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru. Toto postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 8. V posuzované věci došlo ke sjednání nemravně vysokého úroku, soud není oprávněn toto ujednání nahradit úrokem běžným dle vlastního spravedlivého uvážení, protože použití § 557 části věty před středníkem o. z. na souzenou věc brání čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, je smlouva neplatná. Na věc nedopadá ani § 1802 o. z., neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli sice ujednají, ale v nemravné výši). 9. Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila podle § 2993 věty první o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem 31 294 Kč, žalovaný jí vrátil částku 43 876 Kč, tudíž nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení přeplatil. Nárok žalobkyně zanikl splněním podle § 1908 odst. 1 o. z., proto soud žalobu zamítl. 10. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 2 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen jím poskytnuté údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel p