34 C 286/2021-106 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 214 453,28 Kč s přísl. na tom skutkovém základě, že žalovaný se v době od 28. 6. 2017 do 21. 7. 2017 v pěti případech prokázal při poskytování zdravotních služeb v SRN žalobkyní vydaným potvrzením nahrazujícím evropský průkaz zdravotního pojištění, ač pojištěncem žalobkyně v té době už ve skutečnosti nebyl, přičemž navíc rozvázání pracovního poměru v ČR ji neoznámil, ani evropský průkaz zdravotního pojištění ji nevrátil, v důsledku čehož žalobkyni vznikla povinnost zaplatit u Kanceláře zdravotního pojištění, z. s. přeúčtované věcné dávky veřejného zdravotního pojištění, z toho náklady na hospitalizační péči ve výši 202 813,53 Kč a ostatní péči ve výši 11 639,75 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný pracoval od 2. 1. 2017 pro společnost [právnická osoba] (hromadné oznámení zaměstnavatele na č. l. 12), a to do 31. 1. 2017 (hromadné oznámení zaměstnavatele na č. l. 18). Prostřednictvím prvního zmíněného hromadného oznámení byl žalovaný svým zaměstnavatelem přihlášen ke zdravotnímu pojištění a druhým hromadným oznámením byl z něho odhlášen. Žalovanému byla od 28. 6. 2017 do 21. 7. 2017 v pěti případech poskytnuta zdravotní služba v SRN, přičemž žalovaný se před jejím poskytnutím prokázal žalobkyní vystaveným průkazem evropského zdravotního pojištění (viz fotokopii na č. l. 16), byť jeho zdravotní pojištění již ke dni 31. 1. 2017 zaniklo. Průkaz žalobkyni však nevrátil. Náklady na zdravotní péči poskytnutou žalovanému dosáhly celkem 214 453,28 Kč (viz individuální výkazy – podrobný přehled na č. l. 14). Tyto náklady vyúčtovala Kancelář zdravotního pojištění, z. s., žalobkyni částkou 313 746,58 Kč (viz vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky na č. l. 9), do níž jsou zahrnuty i náklady na zdravotní péči žalovaného (viz individuální výkazy – přehled na č. l. 7). Žalobkyně tyto i další náklady Kanceláři zdravotního pojištění, z. s., zaplatila platbou ze dne 13. 11. 2018 v souhrnné výši 36 204 774,46 Kč (viz potvrzení o provedení platby na č. l. 8). Výzvami ze dne 13. 6. 2019, 12. 9. 2019 a 8. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou (viz dopisy na č. l. 19, č. l. 20 a č. l. 17). 4. Po právní stránce soud vyšel z § 2910 věty první o. z., neboť žalovaný se svým vlastním zaviněním (§ 2911 o. z.) v rozporu se skutečností ve smyslu čl. 25 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 987/2009 prokázal evropským průkazem zdravotního pojištění vydaným žalobkyní, čímž předstíral, že má ve smyslu čl. 19 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES č. 887/2004) nárok na věcné dávky, které se staly nezbytnými ze zdravotních důvodů během jeho pobytu v SRN, s přihlédnutím k povaze těchto dávek a k očekávané délce pobytu, čímž - ač pojištěncem žalobkyně ve skutečnosti nebyl, neboť jeho účast na veřejném zdravotním pojištění zanikla v souladu s § 3 odst. 2 písm. c) bod 1 zák. č. 48/1997 Sb. dnem ukončení zaměstnání - způsobil, že tyto náklady musela v konečném důsledku nést ze svého žalobkyně, neboť jí z toho důvodu vznikl dluh k jejich proplacení. Z toho důvodu je povinen nahradit žalobkyni co ji svým jednáním způsobil. V souzeném případě spočívá škoda ve vzniku dluhu ve smyslu § 2952 věty druhé o. z., nicméně jelikož se tato škoda v majetku žalobkyně transformovala, když žalobkyně dluh uhradila, a tedy uvedení do předešlého stavu není dobře možné a zároveň žalobkyně tento způsob náhrady nežádá, nahradí žalovaný škodu v penězích (§ 2951 věta druhá o. z.). Žalovaná pohledávka se stala splatnou podle § 1958 odst. 2 o. z. k výzvám žalobkyně, neboť splatnost náhrady škody nebyla mezi stranami sjednána ani zákonem stanovena. Jelikož žalovaný žalovanou pohledávku nezaplatil, ocitl se podle § 1968 věty první o. z. v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud zákonný úrok přisoudil ve shodě se žalobním návrhem od podání žaloby, tj. od 2. 11. 2021. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 923 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 723 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, podání žaloby, odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti, odpověď na výzvu odvolacího soudu).