39 C 22/2023-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 3. 11. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 28 575 Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady na uplatnění pohledávky a smluvní pokutou. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 18. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla 22 500 Kč. Ty byly žalovanému zaslány na účet [číslo]. Za půjčení peněz měl žalovaný uhradit poplatek 6 075 Kč. Jistina i poplatek byly splatné 20. 12. 2021, žalovaný však závazek neuhradil. Ke dni podání návrhu na vydání platebního rozkazu uhradil pouze 4 614 Kč, touto částkou žalobkyně umořila smluvní pokutu. K okolnostem uzavření smlouvy uvedla žalobkyně, že zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, kde si žalovaný přečetl nabídku, nastavil dostupné parametry v podobě splatnosti a výše zápůjčky, vyplnil formulář označený jako žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal osobní údaje včetně emailové adresy a telefonního čísla. Potvrdil také v tomto formuláři, že se seznámil se zněním smlouvy i se zněním všeobecných obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce je uzavřena ve chvíli, kdy klient podepíše smlouvu elektronicky prostřednictvím [příjmení], který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo. Jedná se o tzv. prostý elektronický podpis. Kromě částky nesplacené jistiny a poplatku za půjčení peněz (6 075 Kč) požaduje žalobkyně také náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného v podobě písemných výzev, kdy výzvy byly odeslány 31. 8. 2021, 20. 9. 2021, 27. 9. 2021, 4. 10. 2021 a 30. 10. 2021, celkem tedy 2 500 Kč. Další část nároku tvoří smluvní pokuta ve výši 2 519 Kč s odkazem na čl. 2 smlouvy o zápůjčce (0,1% denně z částky 22 500 Kč za dobu od 21. 12. 2021 do 3. 11. 2022). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz byl pro jeho nedoručení zrušen. Soud upozornil žalobkyni, že hodlá na smlouvu pohlížet jako na absolutně neplatné právní jednání, a to pro neúměrné další platby spojené s poskytnutím zápůjčky, dále byla žalobkyně vyzvána k předložení důkazů o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně v podání ze dne 15. 2. 2023 uvedla, že doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, navrhuje tedy případně věc posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že 18. 6. 2021 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi [právnická osoba] jako věřitelem a [celé jméno žalovaného] jako dlužníkem, kdy se věřitel zavázal poskytnout zápůjčku 6 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalovaného. Zápůjční úroková sazba je sjednána na 0%, je ovšem sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 500 Kč. Podle článku 1.4 smlouvy, měla být zápůjčka vrácena do 10. 7. 2021, tedy do třiceti dnů od zapůjčení finančních prostředků. V článku 1.7 se konstatuje, že roční procentní sazba nákladů činí 2 969% s tím, že klient uhradí částku 7 950 Kč. Dále byla sjednána v článku 2.3 smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky denně, dále pak zákonný úrok z prodlení, dále pak poplatky za úkony věřitele v podobě písemné upomínky, emailové upomínky a obdobných úkonů. U podpisu smlouvy je uvedeno, že tuto žalovaný podepsal 18. 6. 2021 v 10: 09:55 hodin formou [příjmení] [číslo]. Dne 20. 6. 2021 byl ke smlouvě shodným způsobem uzavřen dodatek, podle kterého byla poskytnutá zápůjčka navýšena na celkem 22 500 Kč s poplatkem celkem 6 075 Kč. Celá částka měla být zaplacena do 10. 7. 2021 [právnická osoba] potvrdila, že z účtu žalobkyně dne 20. 6. 2021 poukázala na účet č. [bankovní účet] částku 16 500 Kč a dne 18. 6. 2021 6 000 Kč s tím, že číslo účtu je shodné s tím, ze kterého žalobkyni byla odeslána 1 Kč jako potvrzovací poplatek s tím, že název protiúčtu je jméno žalovaného. Dále byly předloženy již pouze upomínky, kdy byl žalovaný upozorňován na to, že nedodržel splátku půjčky ze smlouvy ze dne 18. 6. 2021, kdy v upomínce z 27. 12. 2021 je požadováno zaplacení částky 35 195 Kč, v upomínce z 3. 1. 2022 zaplacení částky 35 921 Kč, v upomínce ze dne 10. 1. 2022 zaplacení částky 36 646 Kč, v upomínce z 19. 1. 2022 zaplacení částky 37 384 Kč a v upomínce z 3. 2. 2022 zaplacení částky 38 061 Kč. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně 3. 10. 2022. Ohledně plateb soud vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný do dne podání žaloby zaplatil 4 614 Kč. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Posoudil totiž uzavřenou smlouvu jako neplatné právní jednání s odkazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku s přihlédnutím k § 6 a 8 téhož předpisu. Soud dospěl k závěru, že ačkoliv je ve smlouvě uváděno, že úročení je 0%, jedná se o ujednání, které neodpovídá vůli stran. Za poskytnutí finančních prostředků byl sjednán jednorázový poplatek ve výši 1 950 Kč, resp. 6 075 Kč, což představuje téměř jednu třetinu půjčené částky. Z pohledu soudu se pouze jedná o skryté ujednání o úroku, neboť nebylo žádným způsobem specifikováno, za jaké konkrétní úkony by poplatek měl být vybírán. Soudu je z úřední činnosti známa činnost žalobkyně, která poskytuje finanční prostředky za účelem generování zisku, jakýkoliv další poplatek, který přirůstá k placené jistině, je tedy třeba chápat jako úrok, platbu za půjčení finančních prostředků. V tomto případě tedy soud vyhodnotil částku 6 075 Kč jako úrok požadovaný za půjčení peněz. Finanční prostředky byly půjčeny na 30 dní (při úvaze o navýšení dne 20. 6. 2021 dokonce na dobu kratší), při přepočtu na roční úrokovou sazbu by se jednalo o 324% ročně. Už při pouhém pohledu na tuto sazbu je zcela zřejmé, že se nejedná o úrok běžný, byť by soud i uvažoval o úroku, který je poskytován nikoliv bankovními společnostmi, ale společnostmi nebankovními, případně by uvažoval o úroku na kreditních kartách, který jak je z úřední činnosti známo, úrokem nejvyšším, aktuálně však nepřesahuje u žádné z institucí 20% ročně, nebylo tomu tak jinak ani v roce 2021. Takto použitý úrok, byť je označen jako poplatek, soud považuje za takový, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a protože se jedná o ujednání, které není ze smlouvy oddělitelné, bylo třeba posoudit celou uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Nárok tedy soud posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil 4 614 Kč, je tedy na místě přiznat zaplacení zbylé částky z poskytnutých finančních prostředků, tedy zaplacení částky 17 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,50% ročně. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o částky, které vznikly účtováním sankcí z neplatné smlouvy, případně uplatněním poplatků, které ve smlouvě měly být sjednány, ale s ohledem na její neplatnost o jejich aplikaci uvažovat nelze. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Ve věci byl sice převážně úspěšný žalovaný, náklady řízení by tedy měla hradit žalobkyně. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.