39 C 228/2023-13 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 30. 5. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 21 600 Kč s úrokem z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je osobou, na kterou přešlo právo vymáhat pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 6. 2022 [právnická osoba] uzavřela dne 19. 3. 2019 se žalovanou smlouvu o akceptaci platebních karet. Smlouva byla ukončena k 11. 8. 2021. Uplatňovaný nárok představuje neuhrazené poplatky za služby poskytované původním věřitelem žalované na základě uzavřené smlouvy s tím, že se jedná o měsíční poplatky za terminál a platební bránu. Ve věci byl dne 6. 6. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalované zrušen. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že dne 19. 3. 2019 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou společností zastoupenou jednatelkou [jméno] [příjmení], uzavřena smlouva o akceptaci platebních karet pro obchodní místa žalované společnosti, kde byla sjednána akceptace platebních karet za předem stanovených podmínek včetně poplatků, které byly spojeny s finančními transakcemi. Bylo sjednáno poskytnutí terminálů pro elektronickou evidenci tržeb, včetně poplatků, které budou účtovány za jednotlivé účtované transakce. Dopisem ze dne 30. 7. 2021 byla smlouva o akceptaci platebních karet vypovězena s odkazem na článek 14 všeobecných obchodních podmínek z důvodů toho, že nebyly uhrazeny poplatky za služby spojené s užíváním vydaného zařízení ve výši 21 600 Kč. Jednotlivé účtované položky byly doloženy výpisem plateb k datu 19. 4. 2021 s tím, že tato listina byla zasílána žalované. Aktivní legitimace žalobkyně byla dokládána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 6. 2022 včetně seznamu pohledávek. Žalovaná byla naposledy vyzvána k zaplacení dlužné částky právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 7. 3. 2023 právě s odkazem na smlouvu o akceptaci platebních karet, kdy zároveň touto výzvou bylo oznámeno žalované postoupení pohledávky. Přílohou výzvy je také kompletní rozpis dlužných částek, kde jsou vypočteny jednotlivé měsíční poplatky za platební terminály včetně lhůty splatnosti a úroku, který k těmto dlužným částkám přirůstá. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo s plněním dluhu uspokojit. 5. Podle § 1724 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi s sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 6. Podle § 1725 občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. 7. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Po zhodnocení předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o akceptaci platebních karet, která je považována soudem za smlouvu nepojmenovanou, kdy strany si mohou svobodně ujednat rozsah vzájemných práv a povinností. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zařízení pro evidenci tržeb a poskytnout platební terminál, ze kterého pak vznikly žalované povinnosti hradit poplatky spojené s užíváním tohoto terminálu a vstupem do platební brány. Žalobkyně předložila seznam dlužných částek, které když tento nebyl ze strany žalované žádným způsobem sporován, soud tedy vycházel z listinných důkazů tak, jak byly předloženy, a návrhu vyhověl. Konstatoval, že žalovaná porušila své povinnosti, ke kterým se ve smlouvě zavázala, kdy neplnila platební povinnosti. 9. Nároku bylo tedy vyhověno včetně úroků z prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku. 10. Žalované bylo zároveň uloženo zaplatit částku 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to s odkazem na § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 9 140,40 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 1 980 Kč, třemi paušálními náhradami po 100 Kč a DPH 21%, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o soudní poplatek 864 Kč. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.