11 C 162/2023-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným došlo dne 20. 11. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázal zaplatit úrok v pevné výši , částka, , dále zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 20. 1. 2020. Žalovaný nehradil smluvené splátky, naposledy uhradil ještě dne 28. 2. 2022 částku , částka, a celková dlužná částka tak činí neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , dlužný úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, a dlužné úhrady ve výši , částka, , , částka, , , částka, . Dlužné částky žalovaný přes výzvu žalobce neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, a žalovaným byla uzavřena dne 20. 11. 2018 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši , částka, , vedle poskytnuté částky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši , částka, představující náklady spotřebitelského úvěru (kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a další poplatky). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 15 % ročně a sazba RPSN ve výši 272,44 %. Z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností , právnická osoba, . ze dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován původním věřitelem dopisem ze dne 11. 5. 2023. Z přehledu plnění žalovaného na předmětnou smlouvu, vyhotoveného žalobcem, má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil v období od 21. 11. 2018 do 28. 2. 2022 částku celkem , částka, . Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let 8,29 %, RPSN u úvěrů na spotřebu 8,88 %.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, hradit dále poplatek ve výši , částka, . Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vyhodnocení úvěru a za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši , částka, nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, . Soud je rovněž toho názoru, že poskytovatel úvěru nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.), když se spokojil pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho nákladů na bydlení v nájmu ve výši , částka, , aniž vyžadoval doložení této částky jako relevantního výdaje žalovaného, přestože uvedená částka s největší pravděpodobností neodpovídá obvyklé výši nájemného za nájemní byt., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny poskytnutého úvěru. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, , kterou však právnímu předchůdci žalobce již v plném rozsahu vrátil jednotlivými poskytnutými platbami citovanými výše. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.