11 C 21/2024-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 11 716,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným došlo dne 17. 10. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázal zaplatit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 17. 12. 2022. Žalovaný nehradil smluvené splátky, uhradil pouze částku ve výši 12 000 Kč a celková dlužná částka tak činí neuhrazenou jistinu ve výši 8 889,35 Kč, dlužný úrok 507,26 Kč a dlužné poplatky. Dále žalobce požadoval úhradu smluvní pokuty ve výši 2 826,81 Kč kapitalizované za období od 18. 12. 2022 do 31. 10. 2023. Původní věřitel svůj nárok vůči žalovanému postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Dlužné částky žalovaný přes výzvu žalobce neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena dne 17. 10. 2021 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 15 000 Kč, vedle poskytnuté částky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 12 888 Kč představující náklady spotřebitelského úvěru (kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a další poplatky). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou čtrnácti měsíčních splátek po 1 992 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 15 % ročně a sazba RPSN ve výši 272,44%. Z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností , právnická osoba, . ze dne 2. 1. 2024 soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci, žalovaný byl v tomto dopise rovněž vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. Z žalobních tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil dosud částku 12 000 Kč. Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let a RPSN u úvěrů na spotřebu nepřesahovaly 10% ročně.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 12 888 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vyhodnocení úvěru a za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 12 888 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků, resp. RPSN akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, ., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny poskytnutého úvěru. Aktivní věcná legitimace žalobce vyplývá v tomto řízení ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s původním věřitelem dle § 1879 o.z. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč, na kterou již uhradil 12 000 Kč, takže k vyrovnání bezdůvodného obohacení zbývá doplatit částka 3 000 Kč. V tomto rozsahu soud podané žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud ohledně počátku prodlení žalovaného vycházel z výzvy k plnění vtělené do oznámení o postoupení pohledávky učiněné původním věřitelem dopisem ze dne 2. 1. 2024. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. Žalobce byl v tomto řízení přibližně převážně neúspěšný, žalovanému pak žádné náklady tohoto řízení nevznikly, a soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.