13 C 378/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 16. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 438 330,15 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 22.12.2020 smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000,00 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 6 931,76 Kč, a to počínaje dnem 1.1.2021, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 8,90 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy pak je sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 22.12.2020 úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 produktových podmínek žalobkyně, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr dopisem ze dne 19.04.2023 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 432 505,15 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 16 499,78 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 5 825 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 27.09.2023 ve výši 27 530,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 15,00 % p.a. z částky 449 004,93 Kč od 28.09.2023 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala k zaplacení a nabídl mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách.2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč. Tyto skutečnosti byly prokázány smlouvou o úvěru ze dne 22. 12. 2020, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, o nichž žalovaný prohlásil, že se s ním seznámil a jejich obsah tak tvoří součást závazkového vztahu mezi účastníky řízení. Výpisem z úvěrového účtu žalovaného pak bylo prokázáno, jakým způsobem žalovaný plnil, respektive neplnil své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o úvěru dále vyplývá, že mezi účastníky řízení bylo ujednáno, jaké jednorázové poplatky je povinen žalovaný hradit, a to v čl. III odst. 4 smlouvy o úvěru. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 4. 2023 bylo rovněž prokázáno zesplatnění úvěru žalovaného. Výše poplatků, které jsou předmětem žaloby pak byla zjištěna z výpoisu z úvěrového účtu. Pokud jde o výši jednotlivých poplatků uplatněných žalobkyní vůči žalovanému, pak soud tyto poplatky nepovažuje za nároky v rozporu s dobrými mravy, neboť jejich výše je přiměřená činnosti žalobkyně, kterou tyto poplatky pokrývají a k výši sjednaného úvěru. Soud dále zkoumal, zda žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru náležitým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z listiny označené jako vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 28. 8. 2023 dospěl soud k závěru, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem, což je podepřeno i dalšími provedenými důkazy, když žalobkyně si zjistila výši příjmu žalovaného jejich potvrzením od jeho zaměstnavatele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.5. Soud tak má výši nároku uplatněného žalobou za prokázanou a žalovaný pro svou pasivitu v řízení nenamítal, že by na dluh bylo plněno and rámec plnění tvrzeného žalobkyní. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Částka uložená žalovanému k úhradě podle výroku I. tohoto rozsudku sestává z dlužné jistiny úvěru, poplatků, kapitalizovaného úroku za období od 22.12.2020 do 19.4.2023 a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 20.4.2020 do 27.9.2023 Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení za další období, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 534 Kč, tří úkonů právní služby po 10 060 Kč (tj. 30 180 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 626,80 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 55 140,80 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.