13 C 45/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 7. 11. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 429,60 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , a.s., uzavřel s žalovaným dne 18.2.2016 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Součástí smlouvy byly obecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník poplatků. Úvěr byl zřízen a veden na účtu žalovaného č. , č. účtu, . Právní předchůdce žalobkyně v době uzavření smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného a s vynaložením maximálního úsilí, když využil veškerých zdrojů o majetkové situaci žalovaného, a žalovanému úvěr poskytl, když z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18 % p.a. podle čl. V. smlouvy. Úrok byl splatný měsíčně, vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Žalovaný byl dle smlouvy dále povinen platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou a poplatek za vedení účtu dle čl. V. smlouvy a sazebníku, které byly taktéž splatné měsíčně, vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal splácet úvěr průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti vůči žalovanému plnil. Umožnil žalovanému disponování s prostředky na účtu a poskytoval mu za dohodnutých podmínek kontokorent. Žalovaný však smluvní ujednání mezi stranami porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu ve lhůtě dle produktových podmínek. Na účtu žalovaného tak vznikl nepovolený debetní zůstatek. Vzhledem k tomu, že na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovaný jej ve sjednané lhůtě neuhradil, vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovaného v souladu s ust. § 124 zákona o spotřebitelském úvěru, výzvou ze dne 2.11.2020 k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí zesplatnění úvěru. Žalovaný ani v poskytnuté lhůtě dlužnou částku neuhradil, a proto právní předchůdce žalobkyně rozhodl v souladu s čl. 9.1 písm. b) a 10.1 písm. c) produktových podmínek o zesplatnění úvěru k datu 2.11.2020 a současně odstoupil od smlouvy o účtu. Od tohoto data je žalobkyně oprávněna požadovat okamžitou úhradu zůstatku úvěru i s jeho příslušenstvím (úroky, úroky z prodlení) a případné poplatky. Ke dni zesplatnění úvěru byl dluh vyčíslen na částku 10 429,60 Kč. V případě prodlení žalovaného má pak žalobkyně rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení a úroků z úvěru z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni splatnosti zůstatku úvěru s příslušenstvím, do zaplacení.2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.4. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2021 a o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 28.12.2021. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Tyto skutečnosti byly prokázány smlouvou o poskytnutí kontokorentního úvěru 18.2.2016. Dopisem ze dne 2.11.2020 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy o vedení účtu a zesplatnil kontokorentní úvěr, neboť žalovaný překročil povolenou výši úvěrového rámce a dostal se do prodlení s úhradou svého závazku vůči právnímu předchůdci žalobkyně. Výše dluhu žalovaného byla prokázána výpisem z účtu žalovaného ze dne 30.11.2020. Soud tak má výši nároku uplatněného žalobou za prokázanou a žalovaný pro svou pasivitu v řízení nenamítal, že by na dluh bylo po jeho zesplatnění cokoli plněno.6. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). , právnická osoba, s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradil. Teprve v dalším období platnosti smlouvy se žalovaný dostal do prodlení. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující, respektive právního předchůdce žalobkyně nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.7. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 429,60 Kč a žalobkyně dále požaduje příslušenství z dlužné jistiny, a to úrok z úvěru ve výši 8,25 % p.a. ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy ode dne 14.11.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy ode dne 14.11.2020 do zaplacení. Výše úroku požadovaného žalobkyní odpovídá limitům stanoveným v § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, čtyř úkonů právní služby po 1 540 Kč (tj. 6 160 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a doplnění žaloby ze dne 19.2.2024, čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 545,60 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 9 705,60 Kč. , adresa, pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.