17 C 315/2023-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 458,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , uzavřel dne 20. 5. 2021 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, když maximální úvěrový rámec činil 500 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná sjednala i pojištění schopnosti úvěr splácet, když platba pojistného měla být hrazena spolu s měsíční splátkou úvěru. Žalovaná se zavázala počínaje dnem 17. 7. 2021 vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou minimální měsíční splátky ve výši 500 Kč s doporučenou výší 1 500 Kč. Pojistné bylo stanoveno ve výši 7,99% z výše měsíční splátky úvěru. Žalovaná na základě revolvingového úvěru vyčerpala celkem 26 724,04 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68%. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 15 251 Kč. Právní předchůdce žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupil pro neplnění ze strany žalované a úvěr se stal splatným dnem 31.12.2022. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně uplatnila pohledávku, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 18 458,54 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 207 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 094,77 Kč, dlužným pojistným ve výši 519,35 Kč a poplatkem 600 Kč za odeslání písemných upomínek. Žalobkyně dále uplatnila náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 697 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 458,54 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, dne 20. 5. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), na základě níž tato společnost poskytla žalované platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 500 000 Kč. Žalovaná na základě revolvingového úvěru vyčerpala celkem 26 724,04 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68%. V rámci uzavřené smlouvy žalovaná sjednala i pojištění schopnosti úvěr splácet, když platba pojistného měla být hrazena spolu s měsíční splátkou úvěru ve výši 7,99% z aktuálně hrazené splátky. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, uhradila částku 15 251 Kč. Pro případ porušení povinnost žalované zaplatit jakoukoli část svého závazku řádně a včas si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Dopisem ze dne 28. 11. 2022 právní předchůdce žalobkyně z důvodu neplacení sjednaných splátek odstoupil od smlouvy a úvěr ke dni 31. 12. 2022 zesplatnil. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 11.1.2023. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 27. 1. 2023.4. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení. Žaloba je částečně důvodná, a to v částce 18 458,54 Kč představující nesplacenou část jistiny, v částce 2 094,77 Kč představující kapitalizovaný smluvený úrok (22,68% p.a.) za období 3. 7. 2022 do 2. 1. 2023, v částce 519,35 Kč představující neuhrazené smluvené pojistné, v částce 600 Kč za písemné upomínky zaslané žalované a konečně i v nároku na zákonný úrok z prodlení ve výši 15% p.a. plynoucí z částky 18 458,54 Kč od 1.1.2023 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o (revolvingovém) úvěru podle § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Součástí smlouvy je i smlouva o pojištění, stejně jako ujednání o úroku z úvěru a smluvní pokutě a dalších finančních důsledcích nesplácení úvěru. Jelikož žalovaná svůj závazek řádně nesplácela, původní věřitel v souladu se smlouvou její dluh zesplatnil. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná je proto povinna dlužnou částku uhradit spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.5. Žalobkyně byla soudem poučena o tom, že neunáší důkazní břemeno k tvrzeným nákladům spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 697 Kč. K tomu jen odkázala na výpis úkonů mimosoudního řešení, tedy hodnotu jednotlivých úkonů spojených s vymáháním pohledávky, které uvedla v dopise adresovaném žalované. Důkaz v podobě „záznamu GPS kontroly“, na který v doplnění žaloby ze dne 6. 11. 2023 odkazuje, nebyl soudu předložen. Žalobkyně v totožném podání navrhuje, aby soud v této části za použití ust. § 10 OZ aplikoval na tento nárok nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to konkrétně ust. § 3 nařízení. Soud je toho názoru, že s ohledem na jasné vymezení subjektů, kterých se uvedené ustanovení dotýká, nelze podle tohoto nařízení postupovat, pokud se nejedná o vztah mezi podnikateli. Žalovaná vstoupila do smluvního vztahu jako spotřebitel. V této části tak soudu nezbylo, nežli žalobu zamítnout.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. V případě plného úspěchu by byly náklady řízení tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 252 Kč. Jelikož úspěch žalobkyně představuje v dané věci 96,92 % a má tak právo na náhradu nákladů v rozsahu 93,84 %, je jí žalovaná povinna uhradit 2 113 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.