21 C 145/2024-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 75 004,52 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 14. 4. 2023 úvěrovou smlouvu bez čísla, kterou se původní věřitel společnost , Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, .,) se sídlem , jméno FO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) zavázal vést pro žalovanou úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Žalovaná na podkladě shora uvedené smlouvy čerpala úvěr v konečné výši 75 004,52 Kč na svůj bankovní účet č. , č. účtu, , kdy platby byly identifikovány uvedením variabilního symbolu č. , var. symbol, . Úvěr měl být splacen nejpozději dne 28. 8. 2023. Žalovaná do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Tato o úhradu byla upomínána upomínkami odeslanými právním předchůdcem žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Tato byla zaslána dne 15. 10. 2023. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni a toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 10. 2023 podaným stejného dne k poštovní přepravě.2. Podáním ze dne 8. 7. 2024 doplnila žalobkyně výše uvedená skutková tvrzení tak, že smlouva o revolvingovém úvěru byla s žalovanou uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek, za situace, kdy žádost o uzavření smlouvy učinila žalovaná. Ta na webových stránkách zvolila parametry požadované smlouvy (tj. zvolila výši úvěrového limitu), předložila veškeré požadované osobní údaje a dokumentaci a potvrdila podání žádosti. Právní předchůdce žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované schválil uzavření smlouvy, zaslal žalované předsmluvní informace a znění smlouvy. Žalovaná v účtu na webových stránkách kliknutím potvrdila, že se seznámila s předsmluvními informacemi, zněním smlouvy a zněním obchodních podmínek a na základě tohoto jí byla odeslána sms-zpráva na telefonní číslo, které uvedla při registraci, tak aby jej v případě souhlasu mohla vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách, což žalovaná učinila. Zadáním tohoto unikátního identifikačního sms kódu a odesláním tímto způsobem písemně potvrdila přijetí smlouvy. Po uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně zaslal na žalovanou uvedený email vyhotovení smlouvy a všech dokumentů, které tvoří její nedílnou součást. Totožnost žalované byla ověřena dle žalovanou zaslané fotokopie jejího občanského průkazu. Žalovaná čerpala úvěr dne 14. 4. 2023 v částce 5 000 Kč, dne 17. 4. 2023 v částce 7 000 Kč, dne 19. 4. 2023 v částce 8 000 Kč, dne 24. 4. 2023 v částce 15 000 Kč, dne 26. 4. 2023 v částce 3 500 Kč, dne 27. 4. 2023 v částce 2 500 Kč, dne 28. 4. 2023 v částce 2 500 Kč, dne 1. 5. 2023 v částce 2 000, dne 2. 5. 2023 v částce 1 500 Kč, dne 3. 5. 2023 v částce 3 000 Kč, dne1. 06. 2023 v částce 4 000 Kč, a dne 5. 6. 2023 v částce 800 Kč. Celkem tak 54 800 Kč. Žalovaná na tuto částku uhradila celkem 4 888,53 Kč. Žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši 75 004,52 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 49 911,47,- Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 500 (2x 250 Kč) Kč dle čl. 8.1 standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 24 593,05 Kč dle tabulky na listu č. , hodnota, úvěrové smlouvy.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ani ona ani žalobkyně (ta se omluvila) se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila.4. Z úvěrové smlouva bez čísla ze dne 14. 4. 2023 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a závazek žalované tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 146,949 % ročně splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % z aktuální dlužné částky. RPSN byla stanovena ve výši 299,98%. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku právního předchůdce žalobkyně se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Totožnost žalované byla ověřena dle jí zaslané fotokopie jejího občanského průkazu a její fotografie. Z výpisu z úvěrového účtu žalované se podává, kdy a jaké částky žalovaná z úvěrového rámce čerpala a jakým způsobem se žalovaná dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Celkem tak žalovaná načerpala 54 800 Kč. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaná byla po celou dobu soudního řízení nečinná soud zjistil, že touto byla uhrazena toliko částka 4 888,53 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 10. 2023, který byl stejného dne podán k poštovní přepravě.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze částečně, a to nikoliv na základě smlouvy o úvěru, ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a n. občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že na účet žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně částku 54 800 Kč. Smlouva tak jak byla uzavřena, je soudem považována za neplatné právní jednání. Skutečnost, že nebyla dostatečně ověřena schopnost žalované úvěr splácet, ponechává soud stranou, když jako zásadní shledává, že platba, která byla účtována za poskytnutí finančních, je nepřiměřeně vysoká, a proto není ochoten poskytnout ochranu takovému jednání (úrok ve výši 146,949 %). Úroková sazba jednoznačně vybočuje z hranic z běžného obchodního styku mezi poskytovateli finančních prostředků. Takovéto jednání považuje soud za nemravné, když nelze odhlédnout ani od dalších nerovnovážných ujednání v neprospěch žalované, přičemž z tohoto nelze dovozovat vznik platné úvěrové smlouvy. S ohledem na shora uvedené tak byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku ve výši 54 800 Kč – platby žalované ve výši 4 888,53Kč, tedy 49 911,47Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.9. Ve zbývající části nároku pak byla žaloba zamítnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 324,30 Kč, přičemž tato částka představuje 33,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,54 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 001 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 004,52 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 320 Kč ve výši 2 797,20 Kč.11. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když byly určeny jako běžné třídenní.