21 C 169/2022-232 — Okresní soud Plzeň-město

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ve vztahu k druhé žalované do částky 2 626,25 Kč (výrok I.), uložil první žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 998,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 Kč ročně jdoucím od [datum] do zaplacení (výrok II.), druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 489,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu vůči první žalované co do částky 30 930,25 Kč (výrok IV.), zamítl žalobu vůči druhé žalované co do částky 34 141 s příslušenstvím (výrok V.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, a to první žalované v částce 22 517,32 Kč (výrok VI.) a druhé žalované v částce 18 981,31 Kč (výrok VII.). Rozhodl tak o žalobách podaných původně samostatně proti oběma žalovaným dne [datum] (žaloba vůči druhé žalované byla zapsána pod sp. zn. [spisová značka]), které byly usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2022 č. j. [číslo jednací] spojeny ke společnému řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se proti každé žalované domáhala zaplacení částky 39 393,50 Kč s tvrzením, že se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s nemovitostí, jejímž je žalobkyně podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny a každá z žalovaných je spoluvlastníkem v rozsahu jedné čtvrtiny. V rámci péče o nemovitost žalobkyně vynaložila náklady v celkové výši 166 512,10 Kč, sestávající z částky 4 720 Kč (oprava a servis společného plynového kotle, podíl každé žalované 1 180 Kč), částky 500 Kč (prohlídka nemovitosti kominíkem, podíl každé žalované 125 Kč), částky 45 030,04 Kč (náklady na plyn pro provoz společného plynového kotle za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 10 011 Kč s ohledem na užívání celkem 4 pokojů oběma žalovanými), částky 42 663,64 Kč (náklady na plyn pro provoz společného plynového kotle za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 9 480 Kč), částky 41 159,46 Kč (náklady na plyn pro provoz společného plynové kotle za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 9 146,50 Kč), částky 14 585,96 Kč (náklady na spotřebovanou vodu za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 3 646,49 Kč), částky 13 923 Kč (pojištění nemovitosti, podíl každé žalované 3 480,75 Kč), částky 3 930 Kč (úhrada daně z nemovitosti za roky 2019 a 2020, podíl každé žalované 982,50 Kč), a částky 2 x 1 347,50 Kč (podíl na přeplatku na zaplacených zálohách za vodu v celkové výši 5 390 Kč). V průběhu řízení, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 7. 2022 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení vůči první žalované pro zpětvzetí žaloby co do částky 4 465 Kč s příslušenstvím zastaveno. Předmětem řízení vůči první žalované tedy zůstala částka 34 928,50 Kč s příslušenstvím a vůči druhé žalované částka 39 393,50 Kč s příslušenstvím. 2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování včetně výslechu účastnic a svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, dospěl k závěru, že žaloby vůči žalovaným jsou důvodné pouze částečně, a to vůči první žalované v rozsahu částky 3 998,25 Kč sestávající z částky 517,50 Kč (částka 1 180 Kč za servis kotle po odečtení částek 446,25 Kč a 216,25 Kč, pro něž bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno) a z poměrné částky za pojištění v částce 3 480,75 Kč; vůči druhé žalované pak shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky 4 489,50 Kč sestávající z částky 517,50 Kč (částka 1 180 Kč za servis kotle po odečtení částek 446,25 Kč a 216,25 Kč, pro něž byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno výrokem I. napadeného rozhodnutí), dále z poměrné částky za pojištění v částce 3 480,75 Kč a dále z částky 491,25 Kč (daň z nemovitosti ve výši 982,50 Kč po odečtení částky 491,25 Kč, pro niž byla žaloba vzata zpět). Povinnost k zaplacení uvedených částek soud prvního stupně posoudil dle ust. § [číslo] odst. 1 a § 1136 občanského zákoníku. Soud prvního stupně naopak neshledal žalobu důvodnou v rozsahu nákladů požadovaných za spotřebu plynu a vody, neboť ačkoliv žalobkyně prokázala vynaložení nákladů, nepodařilo se jí prokázat, že žalované předmětnou nemovitost skutečně užívaly a tedy plyn a vodu v tvrzeném rozsahu spotřebovávaly. Soud prvního stupně konstatoval, že k prokázání svých tvrzení o užívání nemovitosti žalovanými předložila žalobkyně soudu fotografie, videonahrávky a výpis z poplachu u hlavních dveří dokládající, že žalované skutečně nemovitost navštěvovaly, z těchto důkazů však nevyplývá, že žalované nemovitost fakticky užívaly a komodity spotřebovávaly, byť i dle tvrzení samotných žalovaných chodily do nemovitosti větrat. Žalobkyní navržený důkaz kamerovými záznamy tedy soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že se nejednalo o důkaz pořízený zákonným způsobem, současně se však jedná o důkaz nadbytečný, neboť kamery byly umístěny pouze ve společných prostorách a nemohou tak sloužit ke zjištění skutečného užívání nemovitosti žalovanými, a pokud jím mělo být prokázáno, že žalované pravidelně do nemovitosti docházely, toto bylo patrno již z vyjádření žalovaných. Obdobně soud prvního stupně uvedl k výpisu z poplachu u hlavních dveří, kterým měly být prokázány vstupy žalovaných do objektu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti jeho výrokům IV., V., VI. a VII. V doplnění odvolání pak namítla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, v daném případě důkaz kamerovými záznamy k prokázání tvrzení žalobkyně, že obě žalované předmětné nemovitosti užívají. Žalobkyně považuje za nelogické tvrzení žalovaných, že do nemovitosti docházely pouze větrat, neboť docházely pravidelně a nemovitosti neužívaly pouze za tímto účelem, současně skutečnost tvrzená žalovanými nemůže dokazovat to, že v předmětných částech netopí a nespotřebovávají žádnou vodu. V případě, že by se odvolací soud neshodoval s uvedenou argumentací, pak žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když se posouzením nároku žalobkyně na zaplacení nákladů vynaložených na vodu a teplu odchýlil od ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Cdo 2466/2018). I v tomto případě tím, že žalobkyně vytápí své části nemovitosti, se podílí na zachování nemovitosti jako společné věci, a proto je povinností žalovaných se na nákladech za dodávky tepla, tj. v tomto konkrétním případě plynu, podílet. Celý dům má pouze jeden plynový kotel, na který je napojené ústřední topení pro celý dům, trubky vedou nejprve do spodní části nemovitosti užívané žalovanými a až poté do patra užívaného žalobkyní. Plynový kotel je napojený na jeden plynoměr, který je evidován na žalobkyni a žalobkyně tak hradí celou spotřebu sama. Konečně žalobkyně nesouhlasila ani s výroky o náhradě nákladů řízení, kdy soud prvního stupně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty 74 322 Kč, tj. ze součtu obou žalovaných částek ve vztahu ke každé žalované. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalované s odvoláním žalobkyně nesouhlasily. Zcela se ztotožnily se závěry soudu prvního stupně a navrhly potvrzení napadeného rozsudku. Poukázaly na to, že důkaz kamerovými záznamy nebyl proveden především z důvodu jejich nezákonného pořízení, kdy žalované nikdy nedaly souhlas k tomu, aby je žalobkyně a její syn natáčeli, naopak opakovaně uvedly, že si nepřejí být nezákonně sledovány, a vyzvaly žalobkyni, aby od tohoto protiprávního jednání upustila. Současně bylo prokázáno, že žalované předmětnou bytovou jednotku neužívají, neboť je neobyvatelná, což vyplývá též z předloženého vyúčtování elektřiny, kdy od úmrtí právního předchůdce žalovaných není v daném odběrném místě prakticky žádná spotřeba. Ani pokud jsou žalované přítomny v předmětné nemovitosti, či uklízí/pracují na zahradě, samo o sobě neznamená, že spotřebovávají plyn nebo vodu. Dle názoru žalovaných se v daném případě neuplatní ani žalobkyní poukazovaná judikatura Nejvyššího soudu, která se zabývala spoluvlastnictvím dvou osob k jedné bytové jednotce, v tomto případě však není vytápěna celá společná nemovitost, nýbrž pouze bytová jednotka užívaná žalobkyní. Ohledně nákladů řízení žalované poukázaly na ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalovaných, částečně zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 6. Soud prvního stupně provedl důkazy předloženými listinami, jakož i výslechem všech účastnic a navrženého svědka [jméno] [příjmení], a na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků dospěl ke skutkovým zjištěním podrobně popsaným v odstavci 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V průběhu odvolacího řízení odvolací soud pouze částeč