21 C 209/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 11. 4. 2024, domáhá proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit jí částku ve výši 18 496 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 025,75 Kč, kapitalizovaným úrokem 100 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky 120 Kč a úrokem z prodlení od 7. 12. 2023 do zaplacení, dále částku 2 496 Kč a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , a to dne 31. 5. 2023 na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovanému byly zaslány na účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli tuto částku 30 750 Kč ve lhůtě do 30. 6. 2023. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, a žalobkyně se proto domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru 16 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 496 Kč za období od 1. 7. 2023 do 4. 12. 2023. Žalovaný doposud ničeho neuhradil. Na podkladě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 8. 12. 2022 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstala pasivní. Podáním ze dne 16. 7. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu požadované smluvní pokuty ve výši 2 596Kč a částky 100Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dále zde uvedla, že důkazy o prověřování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 7. 2024 č.j. , spisová značka, bylo řízení v rozsahu výše uvedeného zpětvzetí zastaveno., právnická osoba, daném případě soud postupoval dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, měl v úmyslu uzavřít dne 31. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Ve smlouvě uvedli datum splatnosti 30. 6. 2023, tedy 30 dnů a úvěr byl v případě jeho včasného splacení bezúročný. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 16 000 Kč na jeho účet (prokázáno dotazem na banku žalovaného). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2023. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 28. 3. 2024.5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o úvěru, kterou dovozuje z absence prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že na toto žalobkyně rezignovala je nutno na smlouvu uzavřenou mezi účastníky pohlížet jako na neplatnou. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 16 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 16 000 Kč. Všechna ujednání obsažená ve smlouvě, tedy i o smluvní pokutě úroku atd. jsou tak neplatná a nelze dle nich nárok žalobkyni přiznat, a to včetně v podstatě jednostranně sjednaného poplatku za vymáhání v částce 120 Kč žalobkyní požadovaným. Soudu tak vzhledem k výše uvedenému nezbylo než žalobu ve vztahu k tomuto poplatku zamítnout. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2023, ve kterém byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení částky do 28. 12. 2023 s tím, že k této listině byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku) v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy vč. všech vedlejších ujednání, které nelze oddělit od en bloc neplatné úvěrové smlouvy.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 549,40 Kč, přičemž tato částka představuje 68,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,6 % (pro částku 2 496Kč byla brána žaloba zpět bez zavinění žalovaného). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 496 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.