21 C 324/2023-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 921 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi ní a společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splácen nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal na svůj bankovní účet, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, který byl splatný dne [datum]. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na který se žalovaný nejprve zaregistroval zadání osobních údajů. Žalovaný tak zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Pro ukončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěry schopnosti byl žalovanému prostřednictvím webového rozhraní zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy – smlouvy o úvěru s navrhovanou výší úvěru 10 000 Kč a splatností dne [datum]. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátní SMS kódem. Dle smlouvy o úvěru má úvěrující právo klientovi, který plní své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas, přiznat slevu z poplatků za poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně, proto žalobkyně požaduje výši poplatku za poskytnuté za poskytnutí„ před slevou“. Celková výše nároku činí celkem 20 921 Kč, když žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.) 4. Ze strany žalobkyně byly soudu předloženy následující listinné důkazy, a to smlouva o úvěru číslo č. B003810601060524, která měla být uzavřena dne [datum] Smlouva není ze strany žalovaného podepsána, je zde pouze uveden v SMS kód„ [anonymizováno]“. Ve smlouvě je uvedena celková výše úvěru 10 000 Kč, datum poskytnutí úvěru [datum], splatnost úvěru [datum] [ulice] úroková sazba činí 40 %. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 10 921 Kč RPSN byla uvedena jako 9 088,10 %. Z potvrzení o provedení transakce [anonymizováno] vyplývá vyplacení finanční částky 10 000 Kč na účet znějící na jméno žalovaného. Přípisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž byl vyzván také zaplacení částky 29 949,02 Kč. Předžalobní upomínkou z téhož dne byl žalovaný vyzván k dodatečnému splnění své povinnosti. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli předmětnou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že tato smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě vždy jako„ poplatek“, soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro tyto půjčky vyjádřena ve výši 9 088,10 %. Soud je tedy toho názoru, že smlouva byla sjednána nemravně a je tedy z tohoto důvodu neplatná. Obecně lze říci, že žalovaný si půjčil částku 10 000 Kč, avšak poplatek převyšoval samotnou zapůjčenou částku. 7. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Bylo prokázáno, že žalovaný finanční částku v takové výši přijal. Výslovně se zavázal ji vrátit. Z tohoto důvodu soud v této části žalobě vyhověl. 8. Soud však dospěl k závěru, že žaloba není důvodná co do částky 10 921 Kč představující„ poplatek“ za poskytnutí úvěru. Jelikož byla smlouva shledána neplatnou, soud v této části žalobu zamítl vč. příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku). 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu a neúspěchu je přibližně stejná.