25 C 279/2024-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 152 514,10 Kč spolu s úrokem ve výši 29,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 826,17 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 5. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta téhož dne na účet uvedený ve smlouvě částka 100 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem a s měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 725 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 7 974 Kč, splatných počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle ujednání v čl. 6 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, původní věřitel v souladu se smluvním ujednáním v čl. 6 smlouvy o úvěru zesplatnil zůstatek úvěru a dopisem ze dne 17. 9. 2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 123 674,17 Kč. Ode dne následujícího má žalobkyně i nadále právo na úhradu úroku ve výši 29,25 % ročně z dlužné jistiny 100 000 Kč (dle uvážení žalobkyně). Dle čl. 6 smluvních ujednání se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru včetně úroků staly součástí nové jistiny, nová jistina činila částku 120 826,17 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit do dne zesplatnění úvěru. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z nové jistiny. Protože žalovaný ani po zesplatnění úvěru nezaplatil dlužnou částku, vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 18. 9. 2023 až do úplného zaplacení, kterou omezila datem 16. 5. 2024 a vyčíslila částkou 30 237,93 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala i přiznání poplatku za pojištění v celkové výši 1 450 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně touto žalobou nárokovala zaplacení částky 152 514,10 Kč, sestávající se z nové jistiny ve výši 120 826,17 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 1 450 Kč, smluvní pokuty v částce 30 237,93 Kč a dalšího běžícího příslušenství (úroky a úroky z prodlení), viz výše. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 5. 6. 2023 smlouvu označenou jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 83,55 % ročně (celkem 347 952 Kč) v 48 měsíčních splátkách po 7 974 Kč, které byly splatné do 12. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V článku VI. této smlouvy účastníci upravili smluvní pokuty, kdy dle bodu 6.1 činila smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů, podle bodu 6.2 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta v částce 200 Kč za každou splátku, u níž se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Pro případ prodlení o délce 65 dnů bylo v článku 6.3 téže smlouvy sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru včetně přílohy č. 1 k návrhu – pojištění schopnosti splácet úvěr, hodnocení klienta). Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že k vyplacení částky 100 000 Kč došlo dne 5. 6. 2023. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému dopisem ze dne 17. 9. 2023, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jeho závazků a vyzval ho k okamžité úhradě částky 123 674 Kč (zmíněný dopis z uvedeného dne). Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, společné prohlášení o postoupení pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 včetně podacího lístku). Ani přes výzvu ze dne 28. 5. 2024 nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil (předžalobní výzva včetně podacího lístku). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný neuhradil ničeho.4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o. z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč vrátit za 48 měsíců rovněž i úrok, který téměř 2,5 násobně přesahoval zapůjčenou jistinu. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou 998 Kč a 30 237,93 Kč. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostře