28 C 207/2024-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-sever dne 21. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 23 962,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru č. 23715224 dne 8. 3. 2023, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 17 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím portálu www., Anonymizováno, . Žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalované. Úvěr byl vyplacen dne 8. 3. 2023 v částce 17 200 Kč na účet, který označila žalovaná. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila volitelné služby, to služba „klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, služba „presto“ za poplatek 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Úvěr byl splatný dne 7. 4. 2023, přičemž žalovaná neuhradila ničeho. Nesplacená pohledávka se skládá z jistiny ve výši 17 200 Kč, dále poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 480 Kč a shora uvedených sjednaných volitelných služeb. Žalobkyně dále požadovala s poukazem na čl. 6.4 Všeobecných podmínek a čl. 3 Sazebníku poplatků smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení, přičemž žalobkyně smluvní pokutu počítala pouze za prvních 90 dnů prodlení, kterou za období od 8. 4. 2023 do 7. 7. 2023 vyčíslila v částce 1 978,18 Kč.2. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 C 214/2024-8 byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal.5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout částku až do výše 17 200 Kč, přičemž z obsahu smlouvy vyplynula tvrzení obsažená v žalobě ohledně sjednání doplňkových služeb. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 480 Kč, přičemž RPSN byla uvedena ve výši 1 571,57 %. Součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, sazebník, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky. Soud se v rámci skutkových zjištění blíže dalšími ujednáními ve smlouvě nezabýval, a to s ohledem na níže konstatovanou neplatnost smlouvy. Soud taktéž k důkazu provedl listiny, které prokazovaly tvrzení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Z přehledu bankovních transakcí má soud za prokázané, že částka 17 200 Kč byla na účet uvedený ve smlouvě vyplacena, přičemž ze sdělení společnosti , banka, vyplynulo, že se jedná o účet žalované. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní upomínky ze dne 24. 3. 2024, kdy z podacího lístku vyplynulo, že téhož dne byla zásilka dána k přepravě.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Z předložených listinných důkazů soud konstatuje, že vyhodnotil právní jednání v podobě uzavřené úvěrové smlouvy jako jednání neplatné. Vycházel konkrétně z toho, že za velmi krátkou dobu, kdy splatnost byla původně sjednána na 30 dnů, získá žalobkyně v případě uhrazení úvěru částku, která vysoce převyšuje běžné částky odpovídající poskytnutým finančním prostředkům i za situace, kdy poskytující instituce (na rozdíl od žalobkyně) nezakrývá to, že se jedná o sumu úročenou. Žalobkyně sice uvedla, že finanční prostředky byly poskytnuty bezúročně, ovšem další sjednané poplatky včetně poplatku za poskytnutí úvěru dosahují takové výše, že takovémuto jednání nemůže být přiznána právní ochrana. Žalované bylo poskytnuto 17 200 Kč, tuto skutečnost má soud za prokázanou. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by nějaké finanční prostředky uhradila, proto soud vycházel z toho, že uhrazeno nebylo ničeho. Soud vychází z ustálené rozhodovací praxe soudů vyšších stupňů, které konstatují, že nelze poskytovat ochranu takovým smlouvám, kdy za poskytnutí finančních prostředků jsou žádány částky, které zásadně neodpovídají sazbám poskytovaným bankovními institucemi v době, kdy je půjčka či úvěr poskytována. Pokud soud posoudil poplatek a další dodatkové služby v podstatě za skrytou formu úročení, úrok za jeden měsíc představoval 4480 Kč, což skutečně vybočuje z běžně používané úrokové sazby, kdy v březnu 2023, tj. v době uzavření smlouvy, činila výše úročeného úvěru z kreditních karet 25,71 %. S ohledem na to, že soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat otázku neplatnosti smlouvy, pokud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní, soud tak učinil a konstatoval, že nárok je možné žalobkyni přisoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení, ke kterému skutečně došlo tím, že částka 17 200 Kč, byla žalované vyplacena na její bankovní účet. Proto bylo žalované uloženo částku 17200 Kč uhradit s tím, že do zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně smluvní pokuty, která odkazovala na ujednání ve smlouvě.11. Co se týká úroků z prodlení, soud konstatuje, že úrok z prodlení je třeba počítat od data, kdy bylo žalovanému uloženo výzvou právního zástupce žalobkyně úvěr splatit, resp. pohledávku, která byla vykazována, uhradit. Přípis právního zástupce žalobkyně je datován 24.3. 2024, přičemž téhož dne byla výzva s plněním do 3 dnů odeslána, do sféry dispozice žalované se tedy mohla dostat nejdříve 27. 3. 2024. Do dne 30. 3. 2024 byla stanovena nová lhůta splatnosti, úrok z prodlení je tedy možné účtovat až od 31. 3. 2024. Ve zbytku byla tedy žaloba zamítnuta, i co se týká úroku z prodlení.12. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 28,25 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 959 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 2 411 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 681,11 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.13. O lhůtě splatnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povi