30 C 148/2024-90 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jeho pozdějšího doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 29. 6. 2020 uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o kontokorentním úvěru – , právnická osoba, č. , tel. číslo, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal k úhradě úvěru včetně úroků ve výši 21,99 % ročně a poplatků ve splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný kontokorentní úvěr průběžně čerpal ode dne 9. 10. 2023. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, žalobkyně celý úvěr ke dni 11. 2. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě, když celková dlužná částka činí 57 689,07 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 53 498,60 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 200 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 990,47 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.2. Podáním ze dne 24. 4. 2024 pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení v tom směru, že vycházela z čistého příjmu žalovaného v částce 33 853 Kč, přičemž čistý měsíční příjem v domácností činil 42 000 Kč. Počet vyživovaných osob byl uveden jako dva, a dosavadní interní splátky 8 331,58 Kč. Výsledná měsíční splátka pak činila 3 000 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, když vycházel z obsahu úvěrové smlouvy, žádosti o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o výši příjmů, výpisu z běžného účtu, standardních informací o spotřebitelském úvěru, Sazebníku poplatků, oznámení banky a prohlášení úvěru za splatný a výpisu z úvěrového účtu.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když mezi žalobkyní jako úvěrující je žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku. Žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného a následně splnila svoji povinnost, když žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, který žalovaný průběžně čerpal. Žalovanému tak vznikla povinnost úvěr řádně a včas včetně sjednaných poplatků a úroků zaplatit v ujednaných splátkách. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a této tak vzniklo právo na úhradu dlužné jistiny a smluvních poplatků specifikovaných shora. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 735 Kč, ze tří úkonů právní služby po 3 300 Kč (tj. 9 900 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 15 803 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.