31 C 103/2024-69 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31.1.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 313 716,47 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 693,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 313 716,47 Kč od 26.7.2023 do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem 10,99 % ročně z částky 293 352,90 Kč od 26.7.2023 do zaplacení, s úrokem 10,99 % ročně z částky 3 019 Kč od 26.7.2023 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 9.9.2022 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 89 pravidelných měsíčních splátkách po 4 944 Kč. Úroková sazby mezi účastníky byla sjednána jako neměnná ve výši 10,99 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit další platby, zejména poplatky dle smlouvy, a to dle sazebníku banky. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, banka pohledávku s účinností ke dni 25.7.2023 zesplatnila, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2023 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem vyrozuměn. Ke dni postoupení, tedy ke dni 11.10.2023 představovala pohledávka částku 315 410,39 Kč. Ode dne postoupení ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 293 352,90 Kč, poplatky ve výši 3 019 Kč, smluvní úrok ve výši 17 344,57 Kč splatný ke dni 25.7.2023 a úrok z prodlení ve výši 1 693,92 Kč splatný ke dni 25.7.2023, dále požadovala smluvní úrok ve výši 10,99 % ročně z poplatků ve výši 3 019 Kč od 26.7.2023 do zaplacení , smluvní úrok ve výši 10,99% ročně z jistiny ve výši 293 352,90Kč od 26.7.2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 313 716,47Kč ( jistina 293 352,90Kč, poplatky 3 019 Kč , splatný úrok ve výši 17 344,57 Kč, a od 26.7.2023 do zaplacení.) Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku žalobkyně.2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil.3. Při ústním jednání, které se konalo dne 26.9.2024 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, vzala žalobkyně žalobu co do zaplacení poplatků ve výši 3 019 Kč zpět, v požadovaném rozsahu tak bylo řízení zastaveno, jak je uvedeno pod výrokem I. toho rozsudku.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 9.9.2022 smlouvu o úvěru ( na základě návrhu na uzavření smlouvy a jeho akceptace), na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku v částce 300 000 Kč s úrokovou sazbou 10,99 % ročně. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit původnímu věřiteli v pravidelných 89 měsíčních splátkách ve výši 4 944 Kč. Z výpisu z banky má soud za prokázané, že žalovanému byla částka 300 000 Kč poskytnuta dne 9.9.2022. Z oznámení o zesplatnění ze dne 25.7.2023 má soud za prokázané, že původní věřitel využil svého práva a z důvodu porušení smlouvy ze strany žalovaného prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovaného k jeho zaplacení. Z přípisu ze dne 19.10.2023 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2023 má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z přípisu ze dne 29.12.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku neuhradil. Bylo na žalovaném, aby případně prokázal opak, což se však nestalo.5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky, jakož i sjednaný úrok z půjčených peněz, vyplývá z uvedených ustanovení zákona a ze smluvního závazku žalovaného. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl tak jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a přestože byla žalobkyně částečně neúspěšná ( částečné zpětvzetí žaloby ) hodnotí soud její neúspěch jako nepatrný a přiznal jí tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 12 549 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 9 580 Kč á úkon za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby a účast u jednání) a náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 60 368,20 Kč, splatná rovněž v běžné zákonné lhůtě k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření právního zástupce ze dne 6.5.2024, když se jednalo pouze o vyjádření nesouhlasu projednání věci bez nařízení jednání, což není podání ve věci samé.