31 C 219/2023-68 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 114 087,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 373,87, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 113 091,04Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 843,31 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 114 087,04Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly uvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků žalobkyně, kteří přezkoumali příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč, který se zavázal žalovaný hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle úvěrové smlouvy, když výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty i úroky a pravidelné poplatky. Splatnost splátky byla vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následující po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrové smlouvy žalovaný celkem načerpal částku ve výši 150 993,39 Kč a uhradil částku 78 054 Kč. Tato částka byla započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaný porušil své závazky hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle článku 7.3. úvěrových podmínek a ke dni [datum] úvěr zesplatnila, když dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Po dni zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 114 087,04 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 113 091,04Kč, poplatků ve výši 196 Kč (dle hlavy 5 § 6 úvěrových podmínek za výpis z účtu 49 Kč a výpis – splatný [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]), nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč (100 Kč za jeden měsíc vymáhání a a130 Kč pokud je žalovanému v měsíci zaslána doporučená výzva k zaplacení) a smluvní pokuty ve výši 500 Kč účtovaných dle odstavce 12 bod 1,2 úvěrových podmínek, když se jedná o smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Dále kapitalizovaný úrok ke dni podání žaloby ve výši 14 373,87 Kč, když se jedná o úrok ve výši 26,28 % ročně z dlužných jistin ode dne následujícího po zesplatnění, tedy od [datum] do [datum] (do dne podání žaloby) z částky 113 091,04 Kč a dále do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 843,31Kč kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, tedy po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení celého úvěru ze dne [datum], tedy od [datum] do [datum] a dále pak do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci se konalo ústní jednání dne [datum], k němuž byli účastníci řádně předvoláni, žalovaný se k jednání nedostavil, svoji neúčast neomluvil o odročení jednání nepožádal, soud tak postupoval v souladu s uts. § 101 odst. 32 o.s.ř. a ve věci jednal v jeho nepřítomnosti. Při tomto jednání se žalobkyni dostalo poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovaným dne [datum], když na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, když se žalovaný zavázal tento uhradit ve splátkách minimálně ve výši 4 % z úvěrového rámce. Celkem se tak zavázal uhradit částku 17 723 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky. z úvěrové zprávy Z potvrzeních o provedení transakce má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 65 095 Kč, dne [datum] částku 20 000 Kč, dne [číslo] částku 20 000 Kč, dne [datum] částku 4 744 Kč a dále z opisu karetní transakce žalovaného má soud za zjištěné, že tento vyčerpal v období od [datum] do [datum] částku 41154,39 Kč, celkem tak načerpal částku 150 993,39Kč. Z výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním archem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky a zároveň prohlásila úvěr za splatný. Z výzvy ze dne [datum], ve spojení s poštovním podacím archem, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomínala. Žádné další důkazy nebyly soudu k provedení navrženy. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 9. Žalobkyně v řízení tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr, tito přezkoumávají např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlíží do externích úvěrových registrů, když výstupem je pak hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k předlužení žadatele. Toto tvrzení však žalobkyně ani přes poučení ve smyslu ust. § 118a o.s.ř., které se jí ze strany soudu dostalo, neprokázala. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako úvěrová zpráva pořízenou z internetových stránek Nebankovního registru klientských informací, kterou prokazuje jednotlivé úvěry čerpané žalovaným a jejich splácení a dále úvěrovou kartu klienta, v níž jsou zaznamenány příjmy a výdaje žalovaného, když nebylo prokázáno, ani jakým způsobem byly tyto zjištěny, ani zda a jakým způsobem byly tyto ověřovány. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neprověřila úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla dospět k závěru, že je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet. 10. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48