31 C 370/2024-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 26. 7. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 3. 4. 2022 se žalovaným smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. 4010/cza10901/135901601/PD, na jejímž základě banka poskytla žalovanému na jeho účtu úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu původně ve výši 22 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal splácet poskytnuté finanční prostředky prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen udržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za 3 po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně 1/3 celkové výše úvěru. Úroková sazba byla mezi účastníky sjednána ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný své závazky ze smlouvy porušil tím, že se dostal do nepovoleného záporného zůstatku a nezajistil na svém účtu sjednaný objem příchozích transakcí. Banka tak využila svého práva a prohlásila ke dni 25. 7. 2023 vyčerpané částky úvěru za splatné. Ke dni zesplatnění představovala dlužná částka 23 530,27 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024 s účinností ke dni 4. 4. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem písemně vyrozuměn. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném k zaplacení jistinu úvěru ve výši 22 000 Kč a smluvní úrok ve výši 815,27 Kč splatný ke dni 25. 7. 2023 a dále do zaplacení stejně jako zákonný úrok z prodlení od 26. 7. 2023 z dlužné jistiny do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 4. 2022 smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. 4010/cza10901/135901601/PD (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy a akceptací návrhu), na jejímž základě poskytl žalovanému povolený debet do výše 22 000 Kč s úrokovou sazbou 21,9 % ročně. Žalovaný se zavázal povolený debet splácet tak, jak je v čl. VII. smlouvy uvedeno, a to nejdéle do 1 roku ode dne jeho čerpání. Pro případ prodlení se splácením poskytnutého debetního zůstatku pak měla banka právo prohlásit úvěr za splatný. Z přípisu ze dne 25. 7. 2023 má soud za prokázané, že banka prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z přípisu ze dne 17. 4. 2024 má soud za prokázané, že banka vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 11. 6. 2024 má soud za prokázané ve spojení s podacím lístkem, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala.5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 256/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky, jakož i sjednaný úrok z půjčených peněz, vyplývá z uvedených ustanovení zákona a ze smluvního závazku žalovaného. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za zjištěnou z postoupení postávky v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl tak jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.10. Co se týče zamítavého výroku pak soud s ohledem na ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru zamítl rozdíl mezi sjednaným úrokem z půjčených peněz a úrokem, který je žalobce oprávněn požadovat dle zákonné úpravy.-11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., a přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť jeho neúspěch hodnotí jako neúspěch v nepatrné části. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), dvou režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobcem činí 2 332 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. I v tomto případě byla lhůta k plnění určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a místem plnění byl určen zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.