39 C 227/2023-70 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město dne 21. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku č. parc. , Anonymizováno, a budovy na něm stojící v katastrálním území , adresa, . Jako žalovaná byla označena zapsaná spoluvlastnice , jméno FO, narozená , datum, , o které žalobkyně uvedla, že jí o ní není ničeho známo. Spoluvlastnický podíl žalované je uváděn v katastru nemovitostí , Anonymizováno, ve vztahu k celku, spoluvlastnický podíl žalobkyně , Anonymizováno, ve vztahu k celku. Žalobkyně má zájem na tom, aby se stala výlučnou vlastnicí uvedených nemovitostí, neboť se o ně stará. Má obavu, že případný spoluvlastnický podíl by od 1. 1. 2024 mohla získat jiná osoba, spekulant (jako věc opuštěná dle občanského zákoníku). Žalobkyně požádala soud, aby žalované v řízení ustanovil opatrovníka a ve věci rozhodl.2. Soud tento postup nemohl akceptovat, neboť bez řádného pátrání nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka, hovoří-li se o osobě neznámého pobytu. Žalobkyně sdělila, že již pátrala v dostupných archivech, ale nezískala žádné bližší informace, které by se týkaly , jméno FO, . Zjistila pouze tolik, že její vlastnické právo vzniklo na základě odevzdací listiny Okresního soudu v Plzni ze dne 29. 11. 1937, zjistila také, že s největší pravděpodobností žalobkyně již v roce 1906 emigrovala do Spojených států amerických, její poslední adresa je snad v , Anonymizováno, . Ani soudu se nepodařilo zjistit bydliště žalované či lépe řečeno, bližší údaje, které by mohly vést ke kontaktování jejich dědiců.3. V lednu 2024 se soud obrátil na Českou republiku se žádostí o sdělení, zda ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu, který je zapsán ve prospěch , jméno FO, , činí konkrétní úkony. Bylo sděleno, že na základě ustanovení § 1045, odst. 2 občanského zákoníku bude provedena změna zápisu v katastru nemovitostí, kdy jako podílový spoluvlastník bude uvedena právě Česká republika. Po provedení zápisu k návrhu žalobkyně usnesením ze dne 23. 4. 2024 soud připustil záměnu účastníků v řízení s tím, že na stranu žalovanou vstupuje , Anonymizováno, . Usnesení nabylo právní moci 11. 5. 2024.4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila 23. 4. 2024. Uvedla, že nemá námitky proti zrušení podílového spoluvlastnictví k daným nemovitostem s tím, že souhlasí, aby podíl státu byl přikázán do vlastnictví žalobkyně za cenu určenou znaleckým posudkem jako cenu v místě a čase obvyklou.5. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, je pro pozemek č. parc. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. , Anonymizováno, , zapsáno spoluvlastnické právo žalované v podílu , Anonymizováno, a spoluvlastnické právo žalobkyně v podílu , Anonymizováno, ve vztahu k celku, příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování ve věcech majetkových. Znaleckým posudkem ze dne 8. 8. 2024 se znalec , tituly před jménem, , jméno FO, vyjádřil k obvyklé ceně spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, . Uvedl, že vycházel z předložených podkladů, které ve znaleckém posudku uvedl, provedl ocenění nákladovým způsobem, dále pak také provedl tržní ocenění majetku. Porovnáním srovnatelných nemovitostí stanovil obvyklou cenu nemovitostí na 20 500 000 Kč, hodnotu spoluvlastnického podílu , Anonymizováno, pak částkou 1 494 792 Kč. Po revizi správnosti výpočtu podle skutečné užitné plochy stanovil hodnotu spoluvlastnického podílu žalované částkou 1 700 300 Kč. Strany se shodly na tom, že znalecký posudek v upravené podobě považují za správný a jsou schopny z něj vycházet. Další důkazy tedy navrhovány ani prováděny nebyly.6. Podle § 1140 odst. 1, 2 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci na zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.7. Podle § 1144, odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci. Podle § 1147 obč. zák. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.8. V dané věci soud dospěl k závěru, že není důvodu, aby žalobě nebylo vyhověno, a to jak v části zrušení podílového spoluvlastnictví, tak v té části, kdy žalobkyně žádala, aby se stala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí. V řízení bylo ověřeno, že účastníky řízení jsou všichni spoluvlastníci - osoby zapsané v katastru nemovitostí, kdy ke změně došlo od 1. 1. 2024. Spoluvlastnický podíl žalobkyně je téměř 93 %. S ohledem na charakter nemovitosti (tak jak vyplývá ze znaleckého posudku) by v žádném případě nebylo logické, ekonomické a snad ani reálné předmětnou nemovitost rozdělit. Soudu se nejevilo ani reálné rozdělit případně nemovitost na jednotky, když v nemovitosti je celkem osm bytů a v případě úvahy o rozdělení bytového domu na jednotky by ani zdaleka nebylo možné přiblížit se rozdělení tak, aby odpovídalo velikosti spoluvlastnických podílů (byť soud je si vědom toho, že ani to by nebylo přímo na překážku). Nicméně žalovaná se vyjádřila tak, že souhlasí s tím, aby její spoluvlastnický podíl byl přikázán právě žalobkyni. Soud tedy postupoval podle § 1147, odst. 1 občanského zákoníku a rozhodl tak, že nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně. Ohledně výše vypořádacího podílu soud vycházel právě ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který po korekci stanovil hodnotu spoluvlastnického podílu částkou 1 700 300 Kč.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142, odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím ke stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, kdy v řízení o zrušení o vypořádání spoluvlastnictví majícím povahou iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch. Obecný východiskem pro rozhodování o nákladech řízení je tedy takový výrok, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníkovi, leda že by pro jiný výrok byly dány zvláštní důvody. Soud navíc v tomto případě musel zohlednit i skutečnost, že žalovaná se dostala do pozice účastníka řízení v důsledku přijaté právní úpravy nového občanského zákoníku (stal-li se spoluvlastnický podíl po právní stránce věcí opuštěnou), není tedy na místě sankcionovat ji za tento postup případnými náklady řízení.10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem občanského soudního řádu, žalobkyni bylo uloženo vyplatit vypořádací podíl dle tohoto rozsudku ve lhůtě 15 dní dle dohody účastníků.