13 C 239/2025-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žalobní návrh je odůvodněn tak, že mezi účastníky řízení měla být dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, www. , Anonymizováno, .cz. Na základě takto uzavřeném úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta žalobkyní částka , částka, . Doba splatnosti úvěru byla mezi stranami ujednána na dobu 24 měsíců ode dne jeho poskytnutí. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru měl vzniknout žalobkyni nárok na zaplacení dalších poplatků. Protože žalovaná neuhradila ve lhůtě splatnosti celý dluh, vznikl podle podané žaloby žalobkyni nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované a smluvní pokuty za prodlení žalovaného.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. K výzvě soudu žalobkyně svým podáním ze dne , datum, doplnila žalobu o listinné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě jednak z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a jednak z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalobkyní žalované poskytnuta částka , částka, splatná spolu s ujednaným úrokem ve lhůtě 24 měsíců. Úvěr byl úročen RPSN ve výši 49,1% ročně. Tato úroková sazba je sice vyšší, než je úroková sazba, za kterou v roce 2024 obvykle poskytovaly banky na neúčelové spotřebitelské úvěry, ale s ohledem na dobu splatnosti úvěru se soudu nejeví takto sjednaný úrok jako naplněním důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. V úvahu by zde připadalo posouzení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatnosti relativní, tedy k návrhu žalované. Protože však žalovaný na jakoukoli procesní obranu rezignovala, považuje soud smlouvu za platnou. Ze smlouvy vyplývají i nároky na úhradu plateb za služby žalobkyně popsané v podané žalobě, nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru, jejichž výše není sjednána v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb.6. Soud dále zkoumal, zda žalovaná splnila řádně povinnost uloženou jí § 86, z.č. 257/2016 Sb. a posoudila úvěruchopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně prokazuje svůj postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitelů metodikou Posouzení úvěruschopnosti klienta. Soud má za to, že využití statistického modelu, ve kterém jsou promítnuty informace od konkrétního žadatele o úvěr, je postup, který splňuje požadavky kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru zákonem. Skutečnost, že v projednávané věci byl statistický model zpracován, byla prokázána Potvrzením o prověření ověření bonity klienta. Kromě toho vzal soud v úvahu i skutečnost, že žalovaná po určitou dobu úvěr splácela, takže hrazení splátek bylo v době uzavření smlouvy zjevně v jejích finančních možnostech.7. Po provedení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobou je prokázán v celém jeho rozsahu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku představující zbývající část jistiny úvěru ve výši , částka, , účelně vynaložené náklady ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, , jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , ze tří úkonů právní služby po , částka, (tj. , částka, ) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po , částka, dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.