14 C 265/2025-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 68 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutu 26 852 Kč a dále náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně poskytla dne 10. 8. 2023, 14. 8. 2023, 18. 8. 2023 a 21. 8. 2023 žalovanému úvěrové prostředky na základě úvěrové smlouvy, a to v celkové výši 49 000 Kč a to na účet č. , č. účtu, . Za půjčení peněz měl žalovaný hradit úrok 40% měsíčně z dlužné jistiny, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit úvěrové splátky vždy nejpozději k 9. dni v měsíci včetně úroku přirostlého za uplynulé období. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení. V upomínce ze dne 10. 12. 2023 byl žalovaný informována o zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k úhradě dluhu. Smluvní pokuta ve výši 26 852 Kč vychází z odst. 4.2. písm. c) uzavřené smlouvy, kde byla sjednaná v sazbě 0,1% denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení (tj. od 14. 12. 2023), a kapitalizována byla do data odeslání předžalobní výzvy (tj. do 14. 6. 2025). Jde-li o okolnosti uzavření smlouvy, žalobkyně uvedla, že úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, kde si žalovaný přečetl nabídku, nastavil dostupné parametry v podobě splatnosti a výše úvěru, vyplnil registrační formulář, kde zadal osobní údaje včetně e-mailové adresy a telefonního čísla. Dále žalovaný ve formuláři potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a zněním všeobecných obchodních podmínek. Totožnost žalovaného byla doložena fotokopií občanského průkazu a ze svého účtu odeslal žalobkyni verifikační platbu 1 Kč. Jako variabilní symbol bylo stanoveno rodné číslo dlužníka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, pročež se jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal.3. Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 10. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr do úvěrového limitu 30 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalovaného, úvěr měl být poskytnut 10. 8. 2023 na dobu neurčitou. Úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN činila 5 535,52 %. Úvěrovaný měl hradit každý měsíc nejpozději do 9. dne v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Dále byla sjednána v článku 4.2. písm. c) smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Z potvrzení o platbě na č.l. 18-19 je zřejmé, že žalovanému byla žalobkyní poukázána na účet č. , č. účtu, částka 49 000 Kč a to jednotlivými platbami (dne 10. 8. 2023 částka 7 000 Kč, dne 14. 8. 2023 částka 23 000 Kč, dne 18. 8. 2023 částka 6 000 Kč a dne 21. 8. 2023 částka 13 000 Kč). Číslo protiúčtu je přitom shodné s číslem účtu, jaké žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě a dalších dokumentech (žádost o úvěr, výplatní pásky). Žalobkyně prokazovala prověření úvěruschopnosti žalovaného, tj. skutečnost, že před poskytnutím úvěru byly prověřeny možnosti žalovaného úvěr splácet, potvrzeními zaměstnavatele žalovaného o výši jeho příjmu na č.l. 20-36. Dopisem ze dne 10. 12. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru vzhledem k prodlení s platbami. Současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky 134 138 Kč do 3 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný byl taktéž vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochozenému vydat, oč se obohatil.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonům a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, z něhož nemohly vzniknout účinky předpokládané touto úvěrovou smlouvou. V řízení tak bylo toliko prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které žalovaný dosud nevrátil. Neplatnost právního jednání soud shledává v ujednání o výši úroku, dle kterého měla žalovanému vzniknout povinnost zaplatit za poskytnutí finanční částky 49 000 Kč každý měsíc 19 600 Kč (tj. úrok ve výši 40 % měsíčně). Tato částka je přitom zcela nepřiměřená úrokové sazbě, za níž byly v roce 2023 poskytovány běžné spotřebitelské úvěry (dle databáze vedené ČNB činila průměrná proková sazba u spotřebitelských úvěrů v srpnu 2023 cca 9,5 %). Na takto ujednanou úrokovou sazbu proto nelze nahlížet jinak, než jako na sazbu nepřiměřenou, která nemůže podléhat soudní ochraně, domáhá-li se jí žalobkyně uplatněnou žalobou. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jednalo o formulářovou smlouvu, do které neměl žalovaný evidentně možnost žádným způsobem zasáhnout, soud uzavírá, že již tato skutečnost svědčí o nerovnováze vzájemných práv a povinností mezi oběma smluvními subjekty. Soud proto shledal, že na takovou smlouvu je třeba pohlížet jako na absolutně neplatné právní jednání, přičemž neplatnost vychází právě z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena a zejména pak z obsahu ujednání o úplatě za poskytnutí peněžních prostředků. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny představující bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Tato povinnost byla žalovanému uložena výrokem I. tohoto rozsudku a to spolu s úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva vyhodnocena jako neplatná, minimálně z výzvy odeslané žalovanému dne 10. 12. 2023 bylo zřejmé, že má žalovaný tyto finanční prostředky vrátit ve lhůtě 3 dnů od doručení dopisu informujícího o zesplatnění úvěru. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 4 940 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění,) v souladu s § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 3 819 Kč, tedy celkem částkou 23 384,70 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 49 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 14 095,80 Kč (kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 52 090,30 Kč (součet veškerých částek uvedených ve výroku II., včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), byla úspěšná v rozsahu 55 % a neúspěšná v rozsahu 45 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %, tj. v částce 2 338,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.