15 C 88/2025-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 19 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 190,01 Kč a úroku ve výši 576,99 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, .) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného lustrací žalovaného v registrech.2. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání u soudu omluvili. Žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.)3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrující vystupuje společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále i jen „právní předchůdce žalobkyně“), na straně úvěrované pak žalovaný. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výš 19 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 576,99 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 8 190,01 Kč, a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků.4. Na smlouvě o úvěru není připojen podpis žalovaného.5. Z předžalobní upomínky a podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k plnění.6. Z potvrzení o provedení transakce ve spojení se zprávou banky vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 10. 11. 2023 vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku 19 500 Kč.7. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.8. Z formuláře pro standardní informace žádné další relevantní skutečnosti zjištěny nebyly.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.11. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.12. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.13. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.14. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.16. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.17. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.18. Žalovaný však od právního předchůdce žalobkyně převzal částku ve výši 19 500 Kč, přičemž mu dosud nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o.z,. co do částky 19 500 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 31. 1. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 22. 1. 2025 s tím že žalovaného vyzvala k plnění do 3 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla odeslána 22. 1. 2025 a ve smyslu § 573 o.z. pak byla žalovanému doručena dne 27. 1. 2025. Poslední den lhůty tak připadal na 30. 1. 2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení pak byl žalobkyni přiznán v zákonné výši z přiznané částky s tím, že ve zbytku byl tento nárok zamítnut.19. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 118,89 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 131 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 267 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozbore