17 C 199/2025-120 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 955 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 25. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. 9300471408, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 61,14 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 964 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopad 2024. Žalobkyně dále uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč. Současně vzniklo žalobkyni právo na úhradu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 18. 3. 2025. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 39 890,97 Kč. Podle bodu 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka, jejíž úhrady se žalobkyně v řízení domáhá sestává z jistiny ve výši 39 890,97 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 998 Kč, částky 400 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 667,13 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném přiznání úroku z úvěru ve výši 61,14 % ročně omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkového kalendáře ke smlouvě, prohlášení klienta, výpisu z NRKI a SOLUS, karty klienta zjistil soud následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 25. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. 9300471408, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 1 964 Kč vždy ke každému 12. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 61,14 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení a povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 200 Kč.4. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 25. 9. 2024, z výzvy k zaplacení ze dne 17. 3. 2025, 12. 2. 2025, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 3. 2025 a z předžalobní upomínky z 25. 6. 2025 soud zjistil, že úvěr byl žalovanému vyplacen 25. 9. 2024 na jeho účet. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky.5. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od května 2024 až do srpna 2024 soud zjistil že žalovaný disponoval mzdou v rozsahu 33-37 000 Kč měsíčně, výdaje, kromě jednoho měsíce vždy přesáhly jeho příjmy a z výpisu z měsíce srpna 2024 bylo zjištěno, že žalovaný obdržel dva úvěry, a to od , právnická osoba, . ve výši 15 000 Kč a od , právnická osoba, . ve výši 20 000 Kč.6. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v září 2024 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 6,06 % ročně.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen o. z.) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 31 072 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v září 2024 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 6,06 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 61,14 % ročně nemravné podle § 580 o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 o. z. Soud si je vědom toho, že žalovaný si měl počínat obezřetněji a zvážit následky uzavření dané smlouvy, ale nelze v dané věci přehlédnout, že sjednaný úvěr je v dané věci natolik extrémní a představuje natolik zásadní nerovnováhu v právech a povinnostech stran, že tak drasticky vysokému úroku soud přihlédl jako k okolnosti způsobující absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. Smlouva nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě. Žalobě bylo tedy vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Nebyla-li by smlouva neplatná ze shora uvedeného důvodu, shledal by ji soud za neplatnou i z pohledu ust. § 86 a §87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť se žalobkyni i přes poskytnuté poučení nepodařilo v řízení prokázat, že zákonem vyžadovaným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, když si žádným způsobem neověřila měsíční výdaje žalovaného např. na bydlení, stravu, léky, splátky jiných úvěrů apod. a bez těchto údajů nebyla schopná své povinnosti řádně prověřit žalovaného schopnost poskytnutý úvěr splácet dostát.15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a náhrady nákladů spojených s prodlením žalovaného, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 67,60 % a neúsp