17 C 256/2025-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 17. 9. 2014 rámcovou smlouvu č. 1319242 a v rámci této smlouvy pak dne 29. 5. 2024 smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na základě které poskytla žalované možnost čerpat kontokorent - úvěr ve výši 50 000 Kč. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaná nedodržela a žalobkyně zesplatnila kontokorent ke dni 3. 7. 2025. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 51 509,37 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru částkou 2 398,81 Kč, dále ve výši 18,90 % a dále pak po snížení ve výši 12 % p. a., dále pak zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. plynoucího z jistiny do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhá i úhrady částky 1 509,37 Kč jakožto nepovoleného debetu na běžném účtu žalované. Dluh žalovaná neuhradila, ač o to byla upomínána. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalované, a to zejména prostřednictvím údajů zjištěných od žalované, které byly následně ověřeny dále z dostupných registrů.2. Žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni částku 4 999,37 Kč, a to dne 19. 9. 2025. Žalobkyně v reakci na tuto skutečnost vzala částečně svoji žalobu podáním ze dne 29. 9. 2025 zpět a soud tak řízení v této části, ve výroku I. rozsudku, zastavil postupem dle ust. § 96 o. s. ř.3. Soud o zbývající části žaloby rozhodl bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se její souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.4. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne 29. 5. 2024 a rámcové smlouvy ze dne 17. 9. 20214 včetně jeho dodatku č. 10 a dále z obchodních podmínek, podmínek pro používání úvěru a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytnutí kontokorentu-úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku, pokud ji vyčerpá, vrátit a zaplatit úrok 18,90 % ročně resp. 12 %. S ohledem na porušení smluvních povinností žalované došlo dne 3. 7. 2025 na základě ujednání smlouvy (Ostatní ujednání) ke zesplatnění kontokorentu. Z výpisů z účtu žalované a z platební historie vyplývá, že kontokorent byl žalovanou vyčerpán zcela. Ze skutečnosti, že žalovaná kontokorent řádně splácela v období od 29. 5. 2024 do 13. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla úvěr schopná splácet rok, a tudíž lze uzavřít, že její úvěruschopnost byla v době uzavření smlouvy dána. Z výpisu ze spořícího účtu žalované č. ú. , č. účtu, ze dne 13. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná svůj účet nepovoleně přečerpala o částku 1 509,37 Kč.5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru), a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. a dále smlouvu o účtu dle ust. § 2662 o. z. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na smluvní vztah mezi účastníky i zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v tehdy platném znění, když před jeho poskytnutím řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele – žalované, ostatně z té skutečnosti, že žalovaná úvěr po dobu roku řádně splácela, je zřejmé, že v době uzavření smlouvy byla úvěruschopná. Žalobkyně postupovala i v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, když účtuje od 91 dne prodlení snížené úroky. Současně účtovala smluvní pokuty i poplatky v souladu se smlouvou o kontokorentu. Žalovaná svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostála, když řádně a včas neplatila splátky úvěru a dostala se tak do prodlení, načež žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a poplatků. Jelikož žalovaná dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatila a současně nedovoleně přečerpala svůj spořící účet, soud žalobě vyhověl. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 i zákonný úrok z prodlení.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 061 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 061 Kč, jiné náklady žalobkyně v řízení neuplatnila. Soud nad rámec uvedeného dodává, že nerozhodl o tom, že by se s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby vracela žalobkyni odpovídající část uhrazeného soudního poplatku (200 Kč), neboť částka je pod limitem stanoveným v ust. § 10 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. v platném znění.