17 C 97/2025-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaným byla dne 16. 8. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani sjednaný úrok ve výši 295,89 Kč a odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Žalovanému byla zaslána dne 20. 10. 2024 předžalobní upomínka, ten však na ni nereagoval.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Ze smlouvy o úvěru č. , spisová značka, ze dne 16. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 30 ti dnů ode dne poskytnutí úvěru spolu se smluveným úrokem a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč, celkem částku 14 496 Kč.4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 8. 2023 poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, a to pod VS , var. symbol, . Variabilní symbol platby odpovídá číslu úvěrové smlouvy a bankovní účet je účtem, který uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.5. Ze dvou smluv o postoupení pohledávek, prvé ze dne 10. 10. 2024 a druhé ze dne 10. 10. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, a tato ji následně postoupila na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informována.6. Z předžalobní výzvy a přiloženého podacího lístku ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu.7. Žalobkyně soudu v žalobě sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zjistila nahlédnutím do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, což považovala za dostatečné a výslovně uvedla, že k případnému prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné důkazy nenavrhuje. V tomto směru žalobkyně ani ničeho více netvrdila.8. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti.9. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele, když i samotná smlouva nese označení „smlouva o spotřebitelském úvěru“.10. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy (do 31. 12. 2023) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost řádně posoudila, ale neposkytla k těmto tvrzením jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, zejména ani netvrdila jaké měl žalovaný v době sjednání smlouvy příjmy a výdaje apod.13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.14. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, přičemž jí ani žalobkyni dosud žalovaný nevrátil ničeho. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 10 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného.15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 27. 10. 2024. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 20. 10. 2024 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 23. 10. 2024 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 27. 10. 2024, je žalovaný v prodlení.16. V ostatních částech musela být žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta, neboť částka úroků ve výši 295,89 Kč ani odměna za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč nebyla účinně sjednána s ohledem na neplatnost celé smlouvy.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ze 69 % a po odečtení úspěchu žalovaného ve výši 31 % má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 38 %. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za dva úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci) jeden po 300 Kč (sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle §14b advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 010 Kč z čehož 38 % činí 763,80 Kč.