20 C 253/2025-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 24 465 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 13. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 13. 7. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 12. 8. 2024, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh uhradila 0 Kč. Kromě jistiny a polatku se žalobkyně dále domáhá smluvní pokuty, která činila dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, a to konkrétně ode dne 13. 8. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 19. 8. 2025, kdy žalobce vyhotovil návrh. Jedná se o částku 5 565 Kč. Účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované (písemné výzvy odeslány dne: 19. 8. 2024, 26. 8. 2024, 2. 9. 2024, 11. 9. 2024) činily celkem 2 000 Kč (čl. 2.3 Smlouvy).2. Žalovaná odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. Uvedla že obě společnosti žádala o splátkový kalendář, o který požádala i soud.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 13. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč za poplatek ve výši 3 900 Kč. Termín splatnosti zápůjčky byl stanoven na 12. 8. 2024. RPSN činí 1 111 %. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, které popisují způsob uzavření rámcové smlouvy a článek 2.3., na jehož základě požadovala žalobkyně zaplacení účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s uvedením sazeb za jednotlivé úkony. Ve stejném ustanovení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v případě prodlení žalované s plněním jejího závazku. Poskytnutí peněžních prostředků je prokázáno výpisem z účtu. Předžalobní výzvou ze dne 24. 4. 2025 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzva byla téhož dne podána k poštovní přepravě5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Pokud jde o úrok z úvěru, který měl činit 0 %, jak je uvedeno v čl. 1.3 smlouvy, pak soud k tomuto uvádí, že úvěr nebyl poskytnut za úrok ve výši 0 %, ale za úrok ve výši 3 900 Kč na 30 dní, neboť žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 18 390 Kč s RPSN ve výši 1 111 %. Částka 3 900 Kč dle soudu představovala skryté ujednání o úroku a nepředstavovala poplatek, jak uváděla žalobkyně. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální označení poplatku tak, aby smlouva vypadala příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní poskytovaných služeb. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Za zjištěného skutkového stavu je podle soudu celé rozčlenění na úrok a „poplatek“ ryze formální a celá částka poplatku představuje právě úrok, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný poplatek tedy zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „poplatku“ jako ujednání o úroku odporující dobrým mravům, jak bude dále popsáno.9. Při právním posouzení sporu soud přihlédl k rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni, zejména k rozsudkům sp. zn. 25 Co 145/2018 a 25 Co 141/2018 a dospěl k závěru, že žalovaný nárok žalobkyně je důvodný toliko zčásti. Úvěrovou smlouvou měl být sjednán roční úvěrový úrok ve výši cca 312 %. Takový úrok soud posoudil jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. s odkazem na § 6 a § 8 o. z. neplatné, protože se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úvěrový úrok více než desetinásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takový úrok jednoznačně podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Průměrná úroková sazba pro obdobné úvěry činila 7,7 % ročně (www.cnb.cz). Z tohoto důvodu posoudil zdejší soud smlouvu o úvěru uzavřenou účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku, přičemž nároky z ní vzniklé se opírají o bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Žalované proto vznikla povinnost vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 15 000 Kč. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná vyzvána žalobkyní k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 24. 4. 2025. Dle poštovního podacího lístku vztahujícího se k odeslání výzvy bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě 24. 4. 2025. Podle § 573 o. z. se výzva dostala do sféry žalované dnem 29. 4. 2025. Splatnost byla stanovena na 3 dny. Jelikož žalovaná předmět bezdůvodného obohacení nevydala, dostala se od 3. 5. 2025 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Žalované vznikla povinnost částku 15 000 Kč žalobkyni zaplatit, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od prvního dne prodlení do zaplacení (výrok I. rozsudku). Pokud se žalobkyně domáhala příslušenství od data dřívějšího, byla žaloba s ohledem na výše uvedené skutečnosti, co do příslušenství zčásti zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Pokud jde o nároky žalobkyně na zaplacení nákladů za upomínky a smluvní pokutu, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku), protože se tyto nároky opíraly o neplatnou smlouvu, jak je výše vysvětleno.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu stran byl téměř totožný.11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty za středníkem o.s.ř., když s ohledem na žádost žalované považoval soud za vhodné umožnit žalované rozložení hrazení dluhu do cca ročního období, avšak neuhradí-li žalovaná byť jedinou splátku řádně a včas, stane se splatným celý dluh.