21 C 424/2024-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 14. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 867,46 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh byl odůvodněn tím, že mezi účastníky byla v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), uzavřena dne 9. 5. 2022 smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala za podmínek stanovených v smlouvě poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smlouvou možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, přičemž výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 14 689 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 5 320 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2024. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze stejného dne a dále předžalobní výzvou. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 11 867,46 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 967,46 Kč, přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila, dále nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč (2 x 500Kč za dvě dlužné splátky dle smlouvy a úvěrových podmínek odst. 9.1.). Jako příslušenství pohledávky je žalobkyní požadován úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 156,43 Kč jako součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby a úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 339,96 Kč a dále úrok z prodlení počítaný ode dne podání žaloby do zaplacení z dlužné částky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny v tomto řízení jí byly řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.3. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě občanského zákoníku a jednak z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalobkyní žalované poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 10 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 26,28 % ročně s RPSN ve výši 29,70 % ročně, což soud nepovažuje za úrokovou míru nepřiměřenou ani nemravnou s ohledem na obvyklé úrokové míry poskytované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, též vzhledem k jeho výši a době jeho splatnosti. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, čímž vzniklo žalobkyni právo zesplatnit celý úvěr a z téhož důkazu byla prokázána výše zůstatku úvěru v částce 11 867,46 Kč. Nárok na zaplacení smluvní pokuty jakož i nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyně vyplývá ze smlouvy včetně všeobecných smluvních podmínek a jeho výše nepovažuje soud ani v rozporu s dobrými mravy, ani v rozporu s limity obsaženými v § 122, z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradila (uhrazena část úvěru ve výši 5 320Kč). Žalovaná byla v době žádosti o úvěr na mateřské dovolené, měla jednu vyživovací povinnost a příjem v podobě příspěvku na bydlení a rodičovského příspěvku ve výši 13 980Kč (prokázáno jejím výpisem z účtu). Náklady na nájemné činily 11 100Kč měsíčně (prokázáno též výpisem). Žalovaná do žádosti o úvěr uvedla, že příjem ostatních členů domácnosti činil 25 000Kč, byť tuto skutečnost nijak žalobkyně neověřovala, nicméně žalovaná neprocházela žádným ze seznamů dlužníků, kdy plánovaný úvěr byl jejím jediným závazkem. Splátka úvěru pak činila měsíčně částku od 200Kč do 300Kč, tedy částku ve vztahu k příjmům žalované představující 2% tohoto. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.5. Po provedení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobou je prokázán v celém jeho rozsahu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku představující jistinu úvěru ve výši 9 967,46 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 000 Kč, úrok vypočtený do podání žaloby ve výši jakož i úrok ve výši podle § 122 odst. 4, z. č. 257/2016 Sb., úrok z prodlení vypočtený do dne podání žaloby. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 867,46 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100