25 C 212/2025-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 159 267,28 Kč spolu s úrokem ve výši 11,4 % ročně z částky 157 272,28 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 159 267,28 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 100,67 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 544,13 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , dne 16. 6. 2022 smlouvu o půjčce, na jejímž základě banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 190 000 Kč. Tomu předcházelo uzavření rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků, s nimiž se žalovaný seznámil. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 579 Kč, které zahrnovaly rovněž splátku úroku z úvěru ve výši 11,4 %, první splátka byla splatná dne 16. 7. 2022. Dále se zavázal hradit další platby dle smlouvy a ceníku (zejména poplatky). Žalovaný však svým závazkům nedostál a zápůjčku řádně a včas nesplácel, proto původní věřitel zesplatnil ke dni 9. 9. 2024 celý zůstatek úvěru. Po zesplatnění pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2024 postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 2. 12. 2024, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávku ve výši 169 912,08 Kč tvoří neplacená jistina ve výši 157 272,28 Kč, poplatky v částce 1 995 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 9. 9. 2024 částkou 10 100,67 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 9. 9. 2024 částkou 544,13 Kč. Dále žalobkyně požadovala další běžící příslušenství (úrok a úrok z prodlení) od 10. 9. 2024. Ani přes výzvu ze dne 20. 3. 2025 žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel SR a na další soudem zjištěné adresy. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný na základě návrhu na uzavření smlouvy o , Anonymizováno, ze dne 16. 6. 2022 a akceptace návrhu smlouvy uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (, právnická osoba, , právnická osoba, .), smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 190 000 Kč. Součástí smlouvy bylo i ujednání o pojištění schopnosti splácet úvěr. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a ceník, s nimiž se žalovaný, jak podpisem smlouvy potvrdil, seznámil. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 11,4 % ročně a s poplatkem za pojištění hradit formou 84 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 579 Kč, splatných k 16. dni běžného měsíce, počínaje dnem 16. 7. 2022 (návrh na uzavření smlouvy o , Anonymizováno, z uvedeného dne a akceptace návrhu smlouvy). Tomu předcházelo uzavření rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb, kterou účastníci uzavřeli dne 14. 9. 2016 (označená smlouva). Dopisem ze dne 9. 9. 2024 původní věřitel prohlásil nesplacenou část úvěru za okamžitě splatnou z důvodu opakovaného neplnění předepsaných splátek a vyzval žalovaného k úhradě dluhu, jehož výši v dopise vyčíslil na 169 912,08 Kč (označený dopis). Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2024, seznam postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 13. 12. 2024 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 19. 3. 2025 (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena podle ust. § 2395 a násl. o.z. smlouva o úvěru. Strany sice smlouvu označily jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z., soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobkyně a žalovaného) pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. o.z. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky ve sjednané výši 190 000 Kč. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když řádně a včas nehradil smluvené splátky úvěru, čímž se dostal do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami nesplacenou část úvěru zesplatnil. Žalovaný ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporoval. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni zaplatil dlužnou částku v celkové výši 169 912,08 Kč. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ust. § 2395 o.z. ve spojení s § 2399 o.z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výše uvedené výši, sestávající z jistiny dluhu ve výši 157 272,28 Kč, poplatků v částce 1 995 Kč, které soud posoudil dle § 2048 a násl. o.z., dále úrok ve výši 11,4 % ročně z nárokované jistiny dluhu, vyplývající z ujednání stran ve smlouvě, který byl částečně kapitalizován ke dni 9. 9. 2024 částkou 10 100,67 Kč. K tomu soud připočetl i úroky z prodlení, které byly částečně k témuž dni kapitalizovány, a to částkou 544,13 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svých závazků, má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán vedle sjednaného úroku i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 371 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k úhradě) á 7 500 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT. Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 4 221 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30 692 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.