25 C 342/2025-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 000 Kč spolu s úrokem, částečně kapitalizovaném za období od 1. 6. 2025 do 31. 8. 2025 částkou 1 904,709 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 9. 2025 do 29. 9. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení (v petitu žaloby nesprávně označen jako úrok) ve výši 11,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet a mohl jej využívat. Dne 29. 10. 2024 účastníci uzavřeli dodatek č. 17 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal žalobkyni o kontokorentní úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl ze strany žalobkyně schválen dne 29. 10. 2024 a zároveň bylo žalovanému umožněno jeho čerpání. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., informace posuzovala z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (konkrétně z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností , Anonymizováno, na základě uděleného souhlasu žalovaného v rámcové smlouvě). Nedílnou součást smlouvy tvořily podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný neplnil sjednané podmínky, žalobkyně v návaznosti na smluvní podmínky dne 1. 9. 2025 zesplatnila zůstatek kontokorentu. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 40 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 1 904,70 Kč, představující souhrn nesplacených smluvních úroků ode dne 1. 6. 2025 do dne předcházejícího zesplatnění (31. 8. 2025). Dlužná částka 1 000 Kč představuje nepovolený debet (nepovolený záporný zůstatek) na běžném účtu žalovaného. Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), na adresu evidovanou v registru obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobkyně. Účastníci uzavřeli dne 2. 10. 2014 rámcovou smlouvu č. , hodnota, a dne 29. 10. 2024 dodatek č. 17 k rámcové smlouvě, na jejímž základě žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet a dále umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěr do sjednaného limitu 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu úroky v dohodnuté úrokové sazbě 18,9 % ročně, do jednoho roku od data prvního (event. dalšího) čerpání kontokorentu. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila částku 47 560 Kč. Pro případ řádného neplnění povinností žalovaného splatit kontokorent, byla žalobkyně oprávněna naúčtovat úrok z prodlení v zákonné sazbě a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Součástí smlouvy byly podmínky pro používání kontokorentu (zmíněná smlouva včetně dodatku, formulář pro standardní informace, ceníky, sazebník). Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu je patrné, jakým způsobem žalovaný čerpal a splácel kontokorent, kdy došlo k zesplatnění úvěru a dále, že ke dni 1. 9. 2025 činil aktuální zůstatek kontokorentu částku 40 000 Kč, úroky částku 1 904,70 Kč a záporný zůstatek na účtu částku 1 000 Kč. Jednotlivé platby a čerpání kontokorentu jsou patrné i z výpisu z běžného účtu žalovaného. Dopisem ze dne 1. 9. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení všech jeho dluhů (výzva k zaplacení dluhu - tzv. předžalobní výzva z 1. 9. 2025 včetně podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 a násl. o.z. a smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnila, když umožnila žalovanému čerpat sjednanou výši kontokorentního úvěru. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas do sjednané roční lhůty nesplatil, čímž se dostal do prodlení. Žalovaný dále porušil smluvní ujednání, když účet přečerpal do nepovoleného debetu, žalobkyni tak dluží v souladu s § 2665 o.z. ve spojení s § 2395 o.z. i částku 1 000 Kč. Žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila zůstatek úvěru. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok vyplývá jak ze zmíněného § 2665 o.z. a dále z § 2395 o.z. ve spojení s § 2399 odst. 1 o.z. Žalobkyně využila svého smluvního oprávnění, neboť žalovaný nedostál své smluvní povinnosti a nesplatil poskytnutý kontokorent i nevyrovnal překročený debetní zůstatek účtu. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 42 904,70 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč, přečerpaného povoleného zůstatku ve výši 1 000 Kč a dále z částečně kapitalizovaného úroku ve výši 1 904,70 Kč. Žalobkyně má rovněž nárok na smluvený úrok ve výši 18,9 % ročně, který byl v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru od 91. dne snížen na zákonem stanovenou výši (11,5 %), korespondující se zákonným úrokem z prodlení. Povinnost k úhradě tohoto příslušenství vyplývá z výše citovaného ustanovení o.z. ve spojení s ujednáním stran. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne 11. 9. 2025 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 640 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.