28 C 137/2025-69 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 195,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako občanka , Anonymizováno, , byla zaměstnána v České republice u společnosti , právnická osoba, , když zaměstnavatel žalovanou přihlásil k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od , datum, do , datum, . Žalovaná byla jako cizinec u žalobkyně evidován pod číslem pojištěnce , Anonymizováno, s adresou pobytu na adrese , adresa, . Žalovaná tak byla v tomto období pojištěna v České republice podle českých právních předpisů, avšak pouze po dobu trvání tohoto zaměstnání. Žalovaná byla povinna při zániku zdravotního pojištění do 8 dnů vrátit žalobci průkaz pojištěnce vydaný žalobkyní, tzv. Evropský průkaz zdravotního pojištění, kdy jeho používání jí příslušelo pouze v době, kdy byla zaměstnána u svého zaměstnavatele. Žalovaná taktéž byla povinna žalobkyni oznámit změnu, pokud by bylo zaměstnání v České republice ukončeno, neboť se jedná o skutečnost rozhodnout pro její nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila, kdy navíc v období od , datum, do , datum, při poskytování zdravotních služeb v zahraničí, konkrétně v , Anonymizováno, neoprávněně prokazovala žalobkyní vydaným zdravotnickým průkazem zdravotního pojištění, přestože v předmětné době již pojištěncem žalobkyně nebyla. Žalobkyni bylo dne 12. 10. 2022 kanceláří Zdravotního pojištění doručeno vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ve výši 175 177 Kč zahrnující celkem devět případů zdravotních služeb čerpaných na území , Anonymizováno, . V této částce jsou zahrnuty náklady na zdravotní služby poskytované žalované v období od , datum, do , datum, , které činily částku 14 195,68 Kč. Žalobkyně dne 14. 11. 2022 předmětnou částku zahrnující i částku odpovídající zdravotním službám čerpaných žalovanou uhradila. Žalobkyně tak vynaložila náklady na zdravotní služby v žalované výši v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované, a proto má právo na jejich náhradu. Žalovaná neuhradila požadovanou částku ani poté, co byla ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení upomínána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila, soud tedy souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval.4. Z předložených listin (individuální výkazy, přehled, specifikace individuální pohledávky, výzvy k úhradě nákladů za neoprávněné čerpané zdravotní služby, faktur, výzvy k předložení dokladu zdravotního pojištění včetně doručenek, předžalobní upomínky, kopie zdravotního průkazu žalované, vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky, žádosti o oznámení, potvrzení o provedení platby, hromadného oznámení zaměstnavatele) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsažené v žalobě, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak.5. Pravomoc českých soudů je založena zněním čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis )6. Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (nařízení Brusel I BIS) v čl. 7 dává žalobci na výběr místní příslušnost podle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti. Ve spojení s uts. § 87 písm. b) o.s.ř., kdy v obvodu zdejšího soudu je sídlo regionální pobočky žalobkyně, je tedy dána místní příslušnost Okresního soudu Plzeň – město.7. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změněn a doplnění některých souvisejících zákonů, zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem.8. Podle § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).9. Podle čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a podle čl.3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, byl žalovaný povinen oznámit žalobkyni změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění.10. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná poté, co byla ukončena její účast na veřejném zdravotním pojištění z důvodu ukončení zaměstnaneckého poměru, nesplnila svoji povinnosti vrátit průkaz pojištěnce žalobkyni při zániku tohoto pojištění a tento i nadále užívala, ačkoliv si musela být vědoma, že její účast na zdravotním pojištění na území České republiky byla ukončena. Žalovaná čerpala zdravotní péči na účet žalobkyně i v období od , datum, do , datum, a za tuto neoprávněnou účast žalované na veřejném zdravotním pojištění u žalobkyně musela žalobkyně uhradit za žalovanou částku 14 195,68 Kč. S poukazem na ustanovení § 2910 občanského zákoníku má žalobkyně právo po žalované na úhradu této částky, žalovaná však dlužnou částku dosud neuhradila, a ačkoliv byla ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení opakovaně upomínána. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství, když tím, že žalovaná řádně a včas neplnila dostala se do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku).12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla v plném rozsahu úspěšná. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů žalobce ve výši 600 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony po 300 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva). Náklady řízení tak představují částku 1 600 Kč.13. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalovaného z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil ji jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení delší lhůty.