31 C 228/2025-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 16.5.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 507,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 507,22 Kč od 24.1.2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025 byla pohledávka za žalovaným společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (původní věřitel) postoupena na žalobkyni. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 25.1.2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, který měl být splacen do 23.1.2024. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nezaplatil ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném nesplacenou jistinu ve výši 15 000Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22Kč, který byl rovněž splatný ke dni 23.1.2024. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz. Po registraci žalovaného byl žalovanému zřízen uživatelských účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem, když po dokončení registrace vzniklo žalovanému právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru z veřejně dostupných databází platební schopnost žalovaného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku ze dne 15.3.2025. Žalobkyně uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná, požaduje zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, když finanční prostředky ve výši 15 000 Kč byly zaslány žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, , z této částky žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání podle ustanovení § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně s takovýmto postupem souhlasil, žalovaný se nevyjádřil k dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tedy aplikoval ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. a souhlas předpokládal.4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č.S0002961204209907 má soud za prokázané, že tato měla být uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným jako klientem dne 25.1.2023, když na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit zpět spolu s poplatkem ve výši 9 484,19Kč po slevě (před slevou 9 507,22 Kč), a to do 23.1.2024. RPSN byla sjednána ve výši 199,39 %. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 11.9.2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla ke dni 2023 částka 15 000Kč připsána. Z přípisu ze dne 15.3.2025 má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, . vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy ze dne 15.3.2025 ve s pojení s podacím lístkem, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná nikoli však ze smlouvy o úvěru, avšak z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a to pouze částečně. Z předložených listin není zřejmé, zda a jak původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalovaného dle ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , publikovaný v Právních rozhledech č. 21/2018 na s. 757, při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně soud vychází z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti (k otázce absolutní neplatnosti srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance). Soud tedy musel z toho důvodu posoudit smlouvu o úvěru jako neplatnou. Je ovšem zřejmé, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného částku 15 000 Kč, z níž žalovaný nevrátil ničeho, tedy o částku 15 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a je povinen částku takto získaného plnění vrátit. Protože se žalovaný dostal do prodlení, podle ust. § 1970 občanského zákoníku je dále povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to od 22.3.2025, ode dne uplynutí lhůty po doručení výzvy ze dne 15.3.2025, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaného o zaplacení dlužné částky dříve vyzvala. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 občanského zákoníku. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, byť z jiného právního důvodu, ve zbývajícím rozsahu žalobu částečně zamítl.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 400 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny. Náklady řízení by tak představovaly částku 2 215Kč. Podle poměru úspěchu ( 61%) a neúspěchu ( 39%), přísluší žalobkyně náhrada ve výši 22%, tedy ve výši 487,30 Kč tak, jak je pod výrokem III. tohoto rozsudku uvedeno. , adresa, plnění bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.8. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.