31 C 393/2023-138 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala určení, že paní , jméno FO, , nar. , datum, byla ke dni své smrti vlastníkem movitých věcí popsaných pod výroky rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, bylo u Okresního soudu , adresa, – město zahájeno řízení o pozůstalosti po panu , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelém dne , datum, ( dále také zůstavitel) pod sp. zn. , spisová značka, . K žádosti žalované ze dne ze dne , datum, o zahájení dodatečného projednání nově najevo vyšlého majetku zůstavitele, bylo Okresním soudem , adresa, – město dne , datum, vydáno usnesení pod č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto, že umělecká díla popsaná pod výrokem I. a , jméno FO, . rozsudku ze závěti nabývá žalovaná. Žalobkyně v žalobě uvedla, že tento nově najevo vyšlý majetek se nacházel v domě na adrese , adresa, , který byl ve vlastnictví matky zůstavitele paní , jméno FO, , nar. , datum, . Dne , datum, učinila matka zůstavitele před notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , respektive před jeho trvalým zástupcem , tituly před jménem, , jméno FO, závěť, na jejímž základě povolala za dědice celé své pozůstalosti paní , jméno FO, , nar. , datum, , které odkázala nemovitosti v závěti popsané a dále paní , Jméno žalobkyně, , tedy žalobkyni, které odkázala veškerý majetek. Matka zůstavitele zemřela , datum, . Žalobkyně má za to, že umělecká díla popsaná pod výroky tohoto rozsudku nebyla ve vlastnictví zůstavitele, nýbrž ve vlastnictví matky zůstavitele, a měla tak být projednána v rámci řízení o pozůstalosti matky zůstavitele, když žalobkyně tvrdila že paní , jméno FO, umělecká díla nabyla do svého vlastnictví kupní smlouvou a pro případ, že by toto nebylo v řízení prokázáno, pak že vlastnické právo nabyla vydržením, když umělecká díla byla zakoupena v roce 1999 a od té doby je měla v držení ve svém domě, tedy po dobu nejméně 25 let. Uvedla, že dne , datum, se žalovaná obrátila na žalobkyni se žádostí o vydání tibetské mísy a malých činelek, přičemž o obrazech ani keramických výrobcích nebyla ze strany žalované žádná zmínka, což svědčí o tom, že si žalovaná byla dobře vědoma toho, že vlastnické právo k uměleckým dílům nesvědčilo zůstaviteli. Co se týče naléhavého právního zájmu, žalobkyně uvedla, že probíhá řízení o pozůstalosti matky zůstavitele, jejíž závětní dědičkou je žalobkyně, a tudíž má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k uměleckým dílům právě ve vztahu k matce zůstavitele, která žalobkyni odkázala všechen svůj majetek, vyjma v závěti vyjmenovaných pozemků.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne , datum, (č. l. 23) tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Uvedla, že umělecká díla se nacházela v domě paní , jméno FO, , neboť bylo respektováno přání pana , jméno FO, , aby byly obrazy ponechány v jídelně v předmětném domě po dobu života matky. , jméno FO, byl jediným zákonným dědicem po , jméno FO, , a proto netrval na tom, aby tato umělecká díla byla umístěna v jeho nové domácnosti v Erpužicích, kam se odstěhoval v roce 2012, neboť předpokládal, že po své matce bude dědit pouze on. Namítla, že paní , jméno FO, nesvědčil, dle vyjádření autora uměleckých děl, ani řádný nabývací titul k nim.3. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě svým rozsudkem ze dne , datum, pod č.j. , spisová značka, žalobu v celém rozsahu zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že by se stala vlastníkem předmětných movitých věcí na základě kupních smluv, naopak, že z čestného prohlášení samotného autora pana Reona Argondiana ( č.l. 8) vyplynulo, že předmětné obrazy od něj koupil právě pan , jméno FO, a že tyto patří rodině , jméno FO, jako nerozlučná kolekce, co se se týče zbývajících keramických výrobků, ohledně těchto autor prohlásil čestným prohlášením ze dne , datum, ( č.l. 7), že tyto koupil pan , jméno FO, a že jsou umístěny na adrese , adresa, , v domě jeho matky, když soud neměl za prokázanou nepravdivost těchto prohlášení, kterou tvrdila žalobkyně. Soud ve svém prvním rozhodnutí neshledal důvodným ani vydržení vlastnického práva, když uzavřel, že nebylo prokázáno, že by paní , jméno FO, byla oprávněným držitelem, nemohla být v dobré víře, že je výlučným vlastníkem dle ust. § 132 zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, a vlastnické právo nemohla nabýt ani mimořádným vydržením dle s ust. § 1095 ve spojení s ust. § 996 zákona č. 89/2012 Sb. účinného od , datum, , když uzavřel, že nebyla prokázána poctivá držba paní , jméno FO, ., právnická osoba, odvolání žalobkyně odvolací soud svým usnesením ze dne , datum, pod č.j. , spisová značka, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je nejprve nezbytné umělecká dílo co nejpřesněji specifikovat tak, aby žaloba byla projednatelná. Dále odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nedostatečné poučení žalobkyně dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k prokázání jejího tvrzení ohledně vlastnického práva žalobkyně dle nabývacího titulu. Dále poukázal na skutečnost pro případ, že žalobkyně namítala nepravdivost čestných prohlášení autora umělecký děl je to ona, kdo nese důkazní břemeno k prokázání popření pravdivosti těchto listin. V neposlední řadě pak s ohledem na tvrzení žalobkyně o mimořádném vydržení vlastnického práva zůstavitelky poukázal odvolací soud na podmínky mimořádného vydržení, tedy zejména na prokázání nedostatku poctivého úmyslu držitele při nabytí držby, který prokazuje ten, kdo vydržení popírá, tedy žalovaná. V tomto směru také zavázal soud prvního stupně, aby účastníky k prokázání svých tvrzení řádně v souladu s ust. §118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučil.5. Žalobkyně svým podáním doručeným soudu dne , datum, ( č.l. 106) upřesnila žalobní petit a označila movité věci určitým a nezaměnitelným způsobem tak, jak jsou tyto pospány pod výroky tohoto rozsudku, když tento popis byl mezi účastníky při jednání dne , datum, učiněn nesporným.6. Při jednání dne , datum, soud poučil dle ust. § 118a odst.1, 3 o.s.ř. žalobkyni k prokázání svých tvrzení o tom, že zůstavitelka , jméno FO, nabyla vlastnické právo k předmětným movitým věcem, aby prokázala svá tvrzení o nepravdivosti čestných prohlášení autora uměleckých děl a žalovanou pak o tom, že je povinna tvrdit a prokázat nepoctivý úmysl paní , jméno FO, při nabytí držby, případně označit důkazy k prokázání těchto tvrzení, účastníci byli rovněž poučeni o následcích nesplnění poučovací povinnosti. Po tomto poučení žádná ze stran nedoplnila ničeho. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že má za to, že ze svědeckých výpovědí i ze samotného čestného prohlášení autora vyplynulo, že paní , jméno FO, věděla, že není vlastníkem movitých věcí, ale že je to její syn.7. Jelikož soud prvního stupně nesdílel názor žalované, který zazněl v závěrečném návrhu žalované, že z čestného prohlášení autora a ze svědeckých výpovědí bylo tvrzení žalované o nepoctivém úmyslu , jméno FO, při nabytí prokázáno, proto opětovně při jednání dne , datum, žalovanou ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučil , když po tomto poučení nebylo doplněno ničeho.8. Po zhodnocení provedeného dokazování ve světle usnesení odvolacího soudu ze dne , datum, pod č.j , spisová značka, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.9. Předně soud poukazuje na doplnění žaloby spočívající v určitosti popisu předmětných movitých věcí tak, aby tyto byly nezaměnitelné s jinými díly téhož autora, tedy soud má za to, že žaloba je po tomto doplnění projednatelná.10. Dále soud uvádí, že na podané žalobě shledal ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/4963 Sb., občanského soudního řádu, naléhavý právní zájem, neboť bez určení, že paní , jméno FO, byla vlastníkem uvedených movitých věcí ke dni své smrti, by se žalobkyně, coby její dědička, vlastnicí těchto nemohla stát.11. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za osvědčenou ze závěti sepsané ve formě notářského zápisu N3/2023, NZ3/2023 dne , datum, (č. l. 12), a to notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , z níž má soud za prokázané, že paní , jméno FO, za dědice své pozůstalosti povolala paní , jméno FO, , ve vztahu k pozemkům v této závěti specifikovaným a paní , Jméno žalobkyně, k veškerému ostatnímu majetku.12. Pasivní legitimaci žalované má soud za osvědčenou z usnesení Okresního soudu , adresa, – město ze dne , datum, pod č. j. , spisová značka, ( č.l. 11), na jehož základě movité v+ci popsané pod výrokem I. a , jméno FO, . rozsudku nabyla do svého výlučného vlastnictví ze závěti právě žalovaná. Toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, .13. Co se týče tvrzení žalobkyně, že paní , jméno FO, nabyla vlastnické právo k movitým věcem pod bodem I. a , jméno FO, . rozsudku kupní smlouvou, zde soud setrvává na svých původních závěrech, že toto tvrzení žalobkyně v řízení neprokázala, a to ani přes poučení, které se jí při jednání dne , datum, dostalo, když po tomto žádné jiné důkazy než ty, které již byly před zrušením rozhodnutí soudem prvního stu