36 C 185/2025-67 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 100 211 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 29. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 83,54 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 956 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2023. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 2 x 499 Kč z důvodu pozdní úhrady 7. a 8. splátky. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 27. 3. 2024. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 67 590,56 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 67 590,56 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 998 Kč, nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 29 002 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované přiznání úhrad za pojištění e výši 3 x 607 Kč (1 821 Kč) a úroku z úvěru ve výši 83,54 % ročně omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení. Žalovaná na dlužnou částku uhradila do zesplatnění částku ve výši 30 136 Kč a po zesplatnění dne 29. 4. 2024 uhradila 3 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaná se k jednání nedostavila, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 30. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 83,54 % ročně, a to ve 48měsíčních splátkách po 4 956 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2023. Strany se dohodly na úrokové sazbě 83,54 % ročně. Strany si dále sjednaly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru a náklady v bodě 6.2, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení) a povinnost žalované nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 200 Kč (úvěrová smlouva, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, karta klienta, předsmluvní formulář, hodnocení klienta, potvrzení o provedené platbě, prohlášení klientů, výpis z registru SOLUS, karta klienta). Dne 29. 6. 2023 uzavřely strany přihlášku do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, ve které se žalovaná zavázala hradit měsíční úhradu za pojištění ve výši 607 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen 30. 6. 2023 na její účet, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru, a potvrzení banky žalované ze dne 23. 6. 2025. Žalované bylo zasláno oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 19. 8. 2024 vyzvána k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od jejího odeslání, ke kterému došlo téhož dne (předžalobní výzva, podací arch). Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červnu 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 9,66 % ročně.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „O. Z.“) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2048 O. Z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.6. Podle § 1970 O. Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 O. Z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 580 O. Z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 O. Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 26 864 Kč, která představuje dlužnou jistinu bezdůvodného obohacení žalované. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 O. Z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červnu 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 9,66 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 83,54 % ročně, nemravné podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva (jakož i smlouva o pojištění) nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 O. Z. V tomto kontextu nutno podotknout, že ke shodným závěrům dospěl i Krajský soud v Plzni v řízeních pod sp. zn. 25 Co 354/2019, 25 Co 403/2019 a 64 Co 272/2019. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a sdělila jí, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 O. Z., jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 O. Z. je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 O. Z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě tudíž vyhověl co do částky 26 864 Kč (poskytnuto 60 000 Kč – platby žalované před zesplatněním ve výši 30 136 Kč a po zesplatnění ve výši 3 000 Kč = 33 136 Kč). Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k vrácení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2024 do 15 dnů od odeslání upomínky, která byla podána k poštovní přepravě dne 19. 8. 2024 a žalovaná tudíž měla předmět obohacení žalobkyni vrátit do 3. 9. 2024, jelikož tak neučinila, dostala se od 4. 9. 2024 do prodlení s plněním své povinnosti, pročež je povinna žalobkyni zaplatit i úroky z prodlení z dlužné částky jdoucí od tohoto data. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a pojištění, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl s přihlédnutím k požadovanému příslušenství pohledávky větší než její úspěch a žalovaná náklady řízení nepožadovala, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.