36 C 239/2025-66 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 280 282 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 19. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s efektivní úrokovou sazbou 64,31 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 8 645 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2023. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 18. 3. 2025. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 243 081,58 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 243 081,58 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 499 Kč, náhrady nákladů dle čl. 6.2 úvěrové smlouvy ve výši 3 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 31 843,48 Kč dle čl. 6.5 smlouvy a pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 059 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném přiznání úroku z úvěru omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný na dlužnou částku uhradil částku ve výši 51 870 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 19. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 130 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 8 645 Kč vždy ke 25. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 64,31 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty a poplatky uvedené v bodu 1 tohoto rozsudku (úvěrová smlouva, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkový kalendář ke smlouvě, prohlášení klienta, výpis z NRKI a SOLUS, karta klienta, kopie dokladu o povolení k trvalému pobytu žalovaného). Přílohou č. , hodnota, smlouvy tvořilo pojištění schopnosti splácet úvěr, ve které se žalovaný s ohledem na uzavřenou úvěrovou smlouvu zavázal splácet měsíční poplatek za pojištění ve výši 1059 Kč. Žalovaný se tak ve smlouvě o úvěru zavázal hradit pojištění schopnosti splácet úvěr. Úvěr byl žalovanému vyplacen 20. 1. 2023 na jeho účet, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru, a potvrzení banky žalovaného ze dne 25. 8. 2025. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky (ve spise založené upomínky). Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v lednu 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 10,20 % ročně.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „O. Z.“) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2048 O. Z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.6. Podle § 1970 O. Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 O. Z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 580 O. Z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 O. Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 78 130 Kč, která představuje dlužnou jistinu po odečtení plateb ze strany žalovaného ve výši 51 870 Kč. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 O. Z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v prosinci 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 10,20 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 64 % ročně, nemravné podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva (jakož i smlouva o pojištění) nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 O. Z. Není-li platná úvěrové smlouva pozbývají platnosti i další ujednání o poplatcích, smluvních pokutách a pojištění navazující právě na neplatnou úvěrovou smlouvu. V tomto kontextu nutno podotknout, že ke shodným závěrům dospěl i Krajský soud v Plzni v řízeních pod sp. zn. 25 Co 354/2019, 25 Co 403/2019 a 64 Co 272/2019. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 O. Z., jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 O. Z. je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 O. Z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 25. 7. 2025, neboť z obsahu spisu a vyjádření zástupkyně žalobkyně u jednání bylo zjištěno, že žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2025 ve lhůtě 15 dnů od data odeslání upomínky, která byla odeslána týž den, žalovaný tak měl plnit do 24. 7. 2025, jelikož tak neučinil, dostal se od 25. 7. 2025 do prodlení s plněním svého dluhu (§ 1970 O. Z.). Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a pojištění, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl z převážné většiny úspěšný, avšak z obsahu spisu se nepodává, že by vznikly nějaké náklady.