11 C 8/2026-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město 15. 1. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit 39 569,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 3. 2. 2017 rámcovou smlouvu číslo , hodnota, na základě, které byl žalovanému aktivován běžný účet číslo , č. účtu, . Dne 9. 6. 2022 uzavřel žalovaný s žalobcem Dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 48 000 Kč. Kontokorent byl dne 9. 6. 2022 schválen a bylo umožněno jeho čerpání na běžném účtu žalovaného. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kde žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Vzhledem k závažnému porušení smluvních podmínek přistoupil žalobce v souladu se smluvními ujednáními k zesplatnění kontokorentu dne 3. 11. 2025. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořená nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 47 569,85 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 2 322,08 Kč. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne 19. 11. 2025 částku 4 000 Kč a 12. 1.2026 stejnou částku, které byly započteny na úhradu jistiny kontokorentu. Aktuální výše pohledávky je tvořená nesplacenou jistinou ve výši 39 569,85 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 2 322,08 Kč, tyto částky žalovaný dosud neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobce se zjednání soudu omluvil a soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Žalobce soudu předložil rámcovou smlouvu číslo , hodnota, uzavřenou účastníky dne 3. 2. 2017 o zřízení shora uvedeného běžného účtu žalobcem pro žalovaného a Dodatek č. , hodnota, této rámcové smlouvy, uzavřený účastníky dne 9. 6. 2022, k zřízení kontokorentu k běžnému účtu žalovaného až do výše 48 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % ročně, RPSN 20,64 %, podmínkou čerpání kontokorentu bylo to, že žalovaný svůj kontokorent splatí do jednoho roku od data jeho prvního čerpání. Podáním ze dne 4. 3. 2026 žalobce upřesnil, že v období od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025 žalovaný uhradil naúčtované úroky z kontokorentu, na běžném účtu žalovaného byla od 5. 6. 2025 exekuční blokace a úroky proto nemohly být hrazeny navýšením čerpání kontokorentu a staly se splatnými ihned, prodlením s úhradou úroků z kontokorentu se žalovaný dopustil porušení smlouvy a žalobce proto v souladu se smluvními ujednáními přistoupil dne 3. 11. 2025 k zesplatnění kontokorentu. K tomu žalobce doložil listiny označené jako Přehled čerpání a splácení kontokorentu a Výpis z běžného účtu žalovaného za období od 18. 4. 2025 do 15. 1. 2026, který zahrnoval jako první údaj připsání částky 48 000 Kč dne 18. 4. 2025 a končil posledním údajem s datem 6. 9. 2025 s tím, že 5. 6. 2025 bylo ve výpisu evidováno převedení kontokorentu ve výši 47 999,72 Kč na evidenční účet. V Přehledu čerpání a splácení kontokorentu byla výše dlužné jistiny ke dni 15. 1. 2026 uvedena ve výši 39 569,85 Kč. Za období od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025 uhradil žalovaný dle Přehledu čerpání a splácení kontokorentu na obchodní úrok celkem částku 3 004,83 Kč.4. Podáním ze dne 27. 1. 2026 žalobce na výzvu soudu uvedl, jakým způsobem ověřil úvěruschopnost povinného v souvislosti s poskytnutím kontokorentu. Uvedl, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 65 000 Kč a žalobce při posuzování příjmů vycházel z tvrzení žalovaného, a to vzhledem k nízké výše poskytovaného úvěru, dále žalobce posuzoval informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta jako Bankovního registru klientských informací. Žalovaný v kontokorentu neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěrů a žalobce při posuzování výdajů žalovaného stanovil částku 4 250 Kč, kterou interně vyhotovil dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Žalobce si zprávu z Bankovního registru vyžádal dne 9. 6. 2022 a žalovaný byl v registru nalezen s aktivními produkty. Žalobce tedy zjistil, že žalovaný má i jiné aktivní splátkové, nesplátkové a kreditní karty a žalobce připočetl k výdajům žalovaného měsíční splátky dle úvěrové zprávy. K tomu žalobce doložil listiny označené jako Přehled žádosti o úvěr – aplikační data ohledně osoby žalovaného a Úvěrovou zprávu ohledně žalovaného ze dne 9. 6. 2022. Dále byl soudu předložen Formulář pro stanovení informace o spotřebitelském úvěru vztahující se k poskytnutému kontokorentu.5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.8. Na základě těchto provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 3. 2. 2017 smlouvu o vedení běžného účtu a dne 9. 6. 2022 smlouvu o sjednání kontokorentu k tomuto běžnému účtu, kterou je nutno hodnotit jako úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky dle § 2395 a následující občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; úvěr poskytne poskytovatel jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Z § 87 odst. 1 téhož zákona plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce v tomto řízení neprokázal, že by před sjednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu u žalovaného dostatečně posoudil jeho úvěruschopnost tak, aby mohl učinit závěr o tom, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce soudu nedoložil, že by si ověřil údaj uvedený žalovaným o výši jeho měsíčního výdělku ve výši 65 000 Kč, a to buď přímo požadavkem vůči žalovanému na doložení výše jeho příjmu, či údaji, které by byly žalobci patrné z výpisu z běžného účtu žalovaného. Totéž pak platí o výdajích žalovaného a jeho další finanční a ekonomické situaci. Z listin předložených v tomto řízení nevyplynulo, že by kontokorent byl ze strany žalovaného čerpán již před datem 18. 4. 2025 a byl v dřívější době řádně splacen dle smluvních ujednání stran. Z žalobcem předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 18. 4. 2025 splácení kontokorentu, vyjma srážek na úhradu obchodního úroku, nevyplývá, a ani v tomto směru proto nebylo možné učinit pozitivní závěr o tom, že v případě žalovaného nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentu splácet, byť situace v době schválení kontokorentu v červnu 2022 se mohla od situace žalovaného v dubnu 2025 výrazně lišit. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru (kontokorentu) ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobce soud hodnotil ve smyslu § 2991 a následující občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného ve výši odpovídající dlužné jistině. Ta dle podané žaloby č