13 C 57/2026-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22.2.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 155 147,66 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná dne 4.11.2015 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 150 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byla žalovaná dle obchodních podmínek povinen hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnil, když žalované vydal kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec, jenž mohla žalovaná jeho prostřednictvím čerpat. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalované. Dle obchodních podmínek byl právní předchůdce žalobkyně v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněn prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupil právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 21.5.2025 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 149 999,66 Kč, z částky ve výši 8 134,90 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku a z částky 1 148 Kč sestávající z poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne 26.2.2025, 25.03.2025 (2x 499 Kč) a za správu karty (3x 50 Kč) dle výpisu. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslala žalované předžalobní výzvu, ve které ho upozornila, že v případě, že svůj dluh do 7 dnů neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaná však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila.2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou ze dne 21. 10. 2025 a o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděla, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo prokázáno, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne 26.1.2011 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb a dne 4.11.2025 smlouva o vydání kreditní karty. Z výpisu z účtu kreditní karty bylo prokázáno čerpání prostředků žalovanou v tvrzené výši. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by svůj dluh uhradila.6. Protože byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., nemohl se soud zabývat otázkou její neplatnosti z důvodu případného porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně prověřit náležitým způsobem úvěruschopnost žalované, protože neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru zakotvené v § 9 odst. 1 větě poslední, z.č. 145/2010 Sb. nabytím účinnosti občanského zákoníku je neplatností relativní a žalovaná se neplatnosti této smlouvy nedovolala.7. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s Nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 558 Kč, čtyř úkonů právní služby po 7 180 Kč (tj. 28 720 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, doplnění žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, čtyř režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 409,20 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 44 487,20 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.