14 C 253/2025-71 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 891 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 23. 9. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a to jejich vyplacením na účet žalovaného dne 23. 9. 2021. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté úvěrové prostředky ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 414 Kč včetně sjednaného úroku ve výši 28,87 % ročně splatných vždy do 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje říjen 2021. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil celkem 43 834 Kč (vizte článek II. žaloby s podrobným rozpisem jednotlivých úhrad ze strany žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně závazky vyplývající pro něj z této úvěrové smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 6. 2024. Celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 21 871,48 Kč byl žalovaný povinen zaplatit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále dle bodu 6.5. smlouvy bylo dohodnuto, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou, tj. v daném případě ode dne 25. 6. 2024 až do úplného zaplacení. Žalobce však uplatnil žalobou pouze nárok na zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 20 457,48 Kč, dále smluvní pokuty 4 491 Kč, dále náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 5 000 Kč (25x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů – v případě splátek č. , hodnota, , 4, 5, 7,8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 16, 17, 20, 21, 22, 23, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31 a 32), smluvní pokutu ve výši 8 943 Kč dle článku 6. 5. smlouvy, tj. smluvní pokutu vypočtenou ke dni podání žaloby, dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 28,87 % ročně požadovaný z původní dlužné jistiny úvěru 20 461,86 Kč od 25. 6. 2024 do 26. 6. 2024 ve výši 32 Kč a dále z jistiny 20 457,48 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, přičemž za dobu od 16. 8. 2024 žalobkyně uplatňuje úrok v sazbě toliko 14,75 % ročně).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud v dané věci za zjištěné, že strany měly v úmyslu uzavřít dne 23. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Z uvedené úvěrové smlouvy soud zjistil smluvní ujednání tak, jak je žalobkyně popsala v podané žalobě a jak jsou uvedena výše. Žalovaný se zavázal vrátit mimo poskytnuté peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 414 Kč, žalobkyni též úrok, přičemž úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení úvěru v sazbě 28,87 % ročně. RPSN činila dle smlouvy 33,01 %, celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit byla vyčíslena na 67 872 Kč. V případě prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta v článku 6.5 smlouvy, a to v sazbě 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení. Novou jistinou úvěru se pak ve smyslu článku 6.4 téže smlouvy rozuměla částka sestávající z celé dosud neplacené jistiny s veškerými dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru dopisem ze dne 23. 6. 2024, z něhož soud zjistil, že k tomuto dni činila dlužná částka po zesplatnění úvěru 31 362 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 9. 9. 2024, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky.4. Po zhodnocení učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud se z úřední povinnosti zabýval platností samotné smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 23. 9. 2021 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, to jest v ujednání o úroku, který činil 28,87 % ročně z částky poskytnutého úvěru. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V září 2021, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem cca 8 % ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 28,87 % ročně, což přesahuje úrokovou sazbu, kterou by bylo možno vnímat ještě jako akceptovatelnou v souladu se závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřené výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalované vzniknout žádná jiná povinnost, než vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (40 000 Kč). Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně do současné doby zaplatil žalobkyni jednotlivými úhradami specifikovanými přímo v žalobě již 43 834 Kč, tedy bezdůvodné obohacení ve výši 40 000 Kč žalovaný již žalobkyni zcela vydal, a naopak by to byla žalovaný, který by se mohl vůči žalobkyni domáhat nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši zbylých plateb zaplacených nad rámec částky 40 000 Kč, neboť částku 43 384 Kč plnil žalovaný na základě neplatné úvěrové smlouvy. Z uvedených důvodů soud žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu.5. Žalovaný byla v tomto řízení zcela úspěšný a měl by tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení dle svého procesního úspěchu. Vzhledem k tomu, že žalovanému však v daném řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.