ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2026:16.C.191.2025.1 Datum: 2026-05-27 Předmět: o 14 193,06 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 87 z. č. 262/2006 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb. odborynáklady řízenílhůtynáhrada nákladůpodvod
O co šlo: o 14 193,06 Kč s příslušenstvím (§ 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 87 z. č. 262/2006 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb.)
Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaná se vyjádřila Uvedla. Že zdvořile žádá o povolení splátkového kalendáře, souhlasí s navrženým kalendářem po 1 000 Kč měsíčně (s odkazem na podání žalobce z 28. 1. 2026). Poté, co žalobce uvedl 28. 1. 2026, že obdržel od žalované platbu 1 133 Kč v měsíci listopadu 2025 a 1 500 Kč v měsíci lednu 2026, doložila žalovaná následně ve vyjádření z 21. 4. 2026 ještě další platby, které uhradila v období od února do podání písemného vyjádření (21. 4. 2026).Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, , Anonymizováno, , později přejmenováno na , Anonymizováno, ., a žalovaná uzavřeli 20. 1. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala celkovou částku 14 193,06 Kč (nesporné). Později došlo k prodlení se splátkami, tak jak byly ve smlouvě (k její platnosti viz níže) sjednány.Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 27. 1. 2020. Postupníkem byl žalobce.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel bohužel neprověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalované) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž podle § 87 dost. 1 platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že věřitel se spokojil s nedoloženým tvrzením žalované ohledně výše jejích výdajů, neboť podle žaloby vycházel z „deklarovaných výdajů“ (srov. naopak příjmy, které si věřitel nechal správně doložit). Přestože se soud obecně ztotožňuje s úvahami v odborném tisku, že věřitel by měl mít právo spoléhat na pravdivost tvrzení protistrany (pod sankcí trestního stíhání – úvěrový podvod) jedná se o již ustálenou praxi a úvěruschopnost tedy prověřena nebyla.O současných majetkových poměrech žalované, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti. Soud vychází ze shodného stanoviska účastníků, že žalovaná je schopna přiměřeně splácet po 1 000 Kč měsíčně.Dále se pro přehlednost uvádí, že celkově tedy žalovaná, vč. splátky 1 133 Kč z 21. 11. 2025 až do splátky 1 500 Kč ze dne 15. 4. 2026, uhradila takto žalobci, podle předloženého výpisu z účtu, 8 133 Kč.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se však v daném případě řídí podle speciální úpravy citované výše (§ 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.).Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 14 193,06 Kč, která je snížena o částku 8 133 Kč, tedy částku 6 060,06 Kč.Splatnost nastane v daném případě dne 30. 6. 2026, a to ohledně první splátky. Žalovaná tedy zatím není v prodlení. Procesní lhůtu k plnění proto stanovil soud ve splátkách, a to 1 000 Kč měsíčně, počínaje teprve po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. V nedůvodné části byla žaloba zamítnuta. Zamítnutá část žalobního návrhu vychází z toho, že jednak soud výrokem I. částečně zastavil řízení zcela v souladu s částečným zpětvzetím žaloby ze dne 28. 1. 2026, kde žalobce přiléhavě reagoval na platby k uvedenému dni obdržené.Po tomto částečném zastavení tak zůstalo předmětem řízení následující.Jednak zaplacení částky 11 560,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 9. 2025 do zaplacení.Dále kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 1 133 Kč za dobu 27. 9. 2025 až 20. 11. 2025.Dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 1 500 Kč za dobu 27. 9. 2025 – 15. 1. 2026.Přitom důvodná je toliko částka 6 060,06 Kč, bez úroku z prodlení.Částečné zamítnutí tedy odpovídá rozdílu požadované a důvodné částky, přičemž pro přehlednost se dodává, že částka 11 560,06 Kč je součtem důvodně požadované jistiny 6 060,06 Kč, jakož i částky 5 500 Kč (nedůvodná).Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Žalobce byl převážně neúspěšný (požadováno 14 193,06 Kč, které v době podání žaloby ještě nebyly splatné, žaloba důvodná co do 6 060 Kč). Žalovaná by měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaná žádné náklady nepožadovala. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.