16 C 6/2026-35 – Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli smlouvu o běžném účtu ze dne 9. 4. 2015, účet číslo , č. účtu, a následně 22. 11. 2022 dodatek číslo , hodnota, o poskytnutí kontokorentu do výše 12 000 Kč. Následně byl kontokorentní úvěr čerpán, avšak nebyl splácen ve sjednaných termínech a částkách, a proto přípisem ze dne 3. 11. 2025 byl zesplatněn a žalobce vyzval žalovaného ke splacení částky 12 000 Kč, která byla předtím čerpána. Následně žalovaný uhradil 530,28 dne 27. 12. 2025. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěr bude úročen, přitom sazba RPSN byla 20,63 % (č.l. 12).Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel neprověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalovaného) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení § 86 odst. 1 věta 2 pak je, že smlouva je neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že věřitel se spokojil s nedoloženým tvrzením žalovaného, případně tvrzení nevyžádal; tato okolnost nastala ohledně výše výdajů, kde podle sdělení žalobce (č.l. 22 p.v.) žalovaný v žádosti o kontokorent neuvedl žádné informace o svých výdajích, žalobce se tedy musel omezit na statistické modely. Pokud pak jde o příjem žalovaného 40 000 Kč, vycházel žalobce pouze z jeho tvrzení.Soud se vnitřně ztotožňuje s úvahou, namítanou v tomto ohledu některými věřiteli, že věřitel by měl mít všechny důvody se spoléhat na pravdivost tvrzení spotřebitele. Kdo totiž při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, naplňuje přinejmenším formální znaky úvěrového podvodu (§ 211 tr. zákoníku). Evropská judikatura, z níž vychází vnitrostátní soudní praxe, je nicméně pro české orgány závazná (ačkoliv se s ní soud neztotožňuje) a je třeba z ní vycházet v tom, že tento aspekt věci má být pro úvěrujícího při sjednávání smlouvy podružný a údaje spotřebitele mají být prověřeny.O současných majetkových poměrech žalovaného, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se však v daném případě řídí podle speciální úpravy citované výše (§ 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.).Žalovaný je tedy povinen, vydat žalobci přijatou částku 12 000 Kč, která je snížena o částku 530,28 Kč, tedy vydat částku 11 469,72 Kč.Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 3. 11. 2025. Splatnost nastala v daném případě dne 4. 11. 2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ.Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. V nedůvodné části byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl bez ohledu na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Fakticky totiž úspěch žalobce činil naprosto převážnou část žaloby, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, tj. zaplacený soudní poplatek.