17 C 55/2026-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po žalované u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 17 917 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou byla dne 27. 4. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani sjednaný úrok ve výši 5 917 Kč ke dni splatnosti. Žalované byla zaslána dne 18. 9. 2025 předžalobní upomínka, ta však na ni nereagovala.2. Žalovaná se k věci i přes výzvu soudu nevyjádřila. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 4. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluveným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 079 Kč (minimální splátka pohyblivá dle výše vyčerpaného úvěru).4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně u , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 4. 2025 poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 12 000 Kč pod , var. symbol, . Variabilní symbol platby odpovídá číslu úvěrové smlouvy a bankovní účet je účtem, který uvedla žalovaná ve smlouvě o úvěru.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatku č. 1 z téhož dne a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná byla o tomto informována.6. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2025 a z podacího lístku ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů.7. Žalobkyně soudu i přes jeho výzvu nepředložila důkazy, z kterých by mohl soud usuzovat, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru.8. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a netvrdila žádné skutečnosti.9. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaná vstupovala do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele.10. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle ustanovení § 87 téhož zákona platí, (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost řádně posoudila, ale neposkytla k těmto tvrzením jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalované, zda měla či má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.14. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 12 000 Kč, přičemž jí ani žalobkyni dosud žalovaná nevrátila ničeho. V daném případě se žalovaná na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 12 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 12 000 Kč, vrátit. S ohledem na pasivitu žalované v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalované, resp. o jejích majetkových možnostech není v tomto řízení žádný spor.15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 27. 9. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání výzvy ze dne 14. 9. 2025, a to dne 18. 9. 2025, s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalované za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 23. 9. 2025 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 27. 9. 2025, je žalovaná v prodlení.16. V ostatních částech musela být žaloba zamítnuta, neboť žalobkyni kromě nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesvědčí právo na úhradu jakékoliv neplatně smluvené částky.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 66,97 % a neúspěšná v rozsahu 33,03 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,94 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 917 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představují částku 2 815 Kč, z níž pak 33,94 % činí 955 Kč, které musí žalovaná uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.