19 C 7/2026-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 599,83 Kč a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 3.2.2025 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ceník a podmínky pro používání , právnická osoba, karty, předmětem smlouvy přitom bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, kdy k čerpání úvěru docházelo platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou , právnická osoba, platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupí žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatí a platbu zapíše na úvěrový účet žalované, nebo bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím , právnická osoba, karty, kdy i takto provedená čerpání úvěru byla zapsána na úvěrový účet žalované. Na úvěrový účet žalované se pak připisovaly i veškeré poplatky dle čl. 4.2. VOP, a to dle platného ceníku. Žalovaná se zavázala vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování vystaveného žalobkyní. Jelikož žalovaná ani přes výzvu zapůjčené prostředky nevrátila, neuhrazená částka se dle čl. 6.2 smlouvy stala splatnou a žalobkyně v souladu s čl. 8.5 a 8.6 smlouvy přistoupila k odstoupení od smlouvy, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 3.7.2025. Žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně upomínána, za každou zaslanou výzvu jí pak byl žalobkyní účtován poplatek dle čl. 6.1. smlouvy o úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 27.8.2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s upozorněním, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky, obrátí se žalobkyně se svým nárokem na soud, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byla v tomto řízení dne 9.2.2026 doručena výzva s poučením, dle něhož, pokud se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud pokládat tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná, přičemž na tomto základě může soud ve věci rozhodnout rozsudkem. V daném případě pak soud postupoval dle § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.3. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3.2.2025, všeobecných obchodních podmínek , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., ceníku, podmínek pro používání , právnická osoba, karty, transakční historie, zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1.7.2025, výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 27.8.2025, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z.4. Soud se v projednávané věci v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet a tedy musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované z veřejných databází, insolvenčního rejstříku, centrální evidencí exekucí, kontrolou v systému , Anonymizováno, provozovaném společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , a.s. a kontrolou příjmu žalované zjištěného prostřednictvím obchodní společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o.. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalované byl poskytnut revolvingový úvěr s relativně nízkým úvěrovým rámcem 15 000 Kč, kdy navíc čerpání tohoto úvěru žalovanou a tedy i jeho splácení mohlo být rozloženo do delšího časového úseku, jenž měla plně v dispozici žalovaná. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalobkyně nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.5. Soud dále zkoumal, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně z hlediska naplnění podmínek podle § 588 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Úvěr byl žalované poskytnut jako bezúročný a s výjimkou poplatků spojených s prodlením žalované s vrácením zapůjčené částky, jež soud nevnímá jako nepřiměřené, je žalovaná povinna vrátit žalobci pouze částku, která jí byla reálně zapůjčena.6. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Na základě výše uvedených smluv žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 14 999,83 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit, tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnila. Současně se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky související se zaslanými výzvami k úhradě dluhu, kdy žalobkyně žalované odeslala šest upomínek a za jejich odeslání vyúčtovala žalované v souladu s ceníkem upomínek poplatek 1 x 100 Kč a 5 x 300 Kč. Proto soud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku spočívající v zapůjčené částce 14 999,83 Kč a poplatcích ve výši 1 600 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 793,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 599,83 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 11.2.2026, čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 873,20 Kč. Soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.