20 C 355/2025-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 26. 8. 2025, ve znění doplnění ze dne 29. 1. 2026, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 35 710,60 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 608,24 Kč za období do 20. 2. 2025, kapitalizovaným úrokem ve výši 875,59 Kč od 6. 9. 2024 do 20. 2. 2025, úrokem z prodlení z částky 15 010,28 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úrokem 8 % ročně z částky 14 569,8 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou došlo dne 5. 7. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 5. 9. 2024 se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 268 Kč, dále odměnu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 3 462 Kč a částku za hotovostní splátky ve výši 4 500 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 14 měsíčních splátek po 3 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 9. 2024. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, uhradila celkem pouze 20 760 Kč. Žalovaná částka 35 710,60 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 14 569,80 Kč, sjednaných úroků za sjednanou dobu 440,48 Kč, odměny za poskytnutí a uzavření 6 160 Kč, odměny za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 978,29 Kč, úhrady za hotovostní splácení ve výši 2 571,43 Kč. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazby 8,00 % ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 došlo s účinností ke dni 25. 3. 2025 k postoupení pohledávky žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena dne 5. 7. 2023 smlouva o úvěru částky 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit náklady úvěru 21 480 Kč představující úrok ve výši 1 268 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 3 462 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 4 500 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 320 Kč. RPSN činila 272,44 %. V případě sjednání úhrady formou 14 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 20 760 Kč (tvrzení žalobkyně + výpis transakcí). Výzvou ze dne 17. 7. 2025, která byla žalované odeslána téhož dne vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 39 451,84 Kč do 1. 8. 20255. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč hradit dále souhrnné náklady úvěru ve výši 21 480 Kč. Je pravdou, že tento poplatek byl ve smlouvě rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Zcela patrné je to při srovnání poplatků za vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso splátek. Soudu je z jiných projednávaných sporů známo, že poplatky za tyto úkony jsou u smluv s vyšší jistinou úvěru vyšší než u smluv s menší jistinou. Jedná se tedy o skrytý úrok. Sjednané poplatky zastírají další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko a pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryjí individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu celkových nákladů úvěru jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,6 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červeneci 2023 činila maximálně 10 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 4 240 Kč, když poskytnutá částka činila 25 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 20 760 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 4 240 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků ze dne 17.7. 2025, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 17. 7. 2025 a žalovaná byla vyzvána k úhradě do 1. 8. 2025. Jelikož tak neučinila, dostal se od 2. 8. 2025 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl stanoven podle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.7. Nad rámec odůvodnění soud konstatuje, že s ohledem na shora popsané právní posouzení považoval soud za nadbytečné zkoumat, zda a jakým způsobem splnil předchůdce žalobkyně povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru podle § 856 zákona o spotřebitelském úvěru.8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.