25 C 80/2026-86 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 79 579 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 90 957,92 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, dále s úrokem kapitalizovaným za období od 16. 9. 2025 do 14. 12. 2025 částkou 11 378,92 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 273,26 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 25. 5. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 80 000 Kč. Tuto částku žalovaná načerpala. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách, splatných do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení. Ke dni posledního čerpání byla minimální splátka vypočtena částkou 4 000 Kč. Žalovaná svoji povinnost porušila, neuhradila minimální měsíční splátku, splatnou dne 15. 9. 2025. K úhradě dluhu ji žalobkyně vyzvala nejprve upomínkou ze dne 20. 9. 2025, následně ze dne 5. 10. 2025. Protože ani poté svoji povinnost nesplnila, žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila ke dni 21. 12. 2025 celý zůstatek úvěru. Žalovaná tak žalobkyni dluží na jistině částku 79 579 Kč, úroky ve výši 11 378,92 Kč, náklady na upomínání v částce 1 000 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou kapitalizovala ke dni sepisu žaloby částkou 1 273,26 Kč. Ani přes následnou výzvu, která ji byla odeslána prostřednictvím zástupce žalobkyně, žalovaná dlužnou částku žalobkyni nezaplatila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřil. Listiny ji byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) prostřednictvím datové schránky. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal o odročení tohoto jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věci projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 25. 5. 2025 smlouvu označenou jako smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat v takzvaných tranších, přičemž čerpaná tranše nesměla překročit úvěrový rámec a současně musela dosahovat alespoň 5 % úvěrového rámce, nejméně však 10 000 Kč v případě první tranše a 1 000 Kč v případě kterékoliv další tranše. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou výši úvěru spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně v 72měsíčních splátkách. RPSN činila 76,18 %. Pravidelné měsíční splátky musely být alespoň ve výši 5 % z načerpané a dosud nesplacené jistiny, ke dni uzavření smlouvy činila minimální splátka 3 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou minimálních splátek žalobkyni vzniklo právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, na úroky z prodlení, rovněž i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky. Za první písemnou upomínku byla stanovena částka 500 Kč, rovněž za druhou písemnou upomínku byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč. Pokud ani po dvou písemných upomínkách nedošlo k úhradě dlužné částky, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. Smlouva byla uzavřena distančně, její součást tvořila příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z této přílohy je patrné, že žalobkyně se podrobně zabývala podstatnými okolnostmi, z nichž hodnotila, zda je žalobkyně schopna splácet poskytnutý úvěr. Ohledně žalované zjišťovala základní i kontaktní informace, provedla lustraci jejího občanského průkazu, lustrovala ji v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí i v databázi SOLUS. Vycházela rovněž i ze své interní databáze. Z údajů poskytnutých žalovanou zjistila příjem ve výši 50 000 Kč, ověřila si to na jejím bankovním účtu, kde zjistila příjem 40 000 Kč. Danou částku pak porovnávala s náklady na bydlení, které zjišťovala jak z informací poskytnutých od žalované, tak z informací vyplývajících z jejího účtu, obdobným způsobem zkoumala i náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti. Zjišťovala finanční závazky žalované a uzavřela, že finanční měsíční zůstatek žalované je 16 744 Kč, má tak dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru ve výši 3 000 Kč (smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru včetně přílohy č. 1 a potvrzení o elektronickém podpisu žalované, předsmluvní informace a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o čerpání tranše revolvingového úvěru ze dne 29. 5. 2025, datový výstup z , Anonymizováno, , souhlas se zpracováním osobních údajů, kopie řidičského a občanského průkazu žalované, zásady zpracování osobních údajů). Žalované byla na její účet zaslána dne 26. 5. 2025 ze strany žalobkyně částka 60 000 Kč a dne 29. 5. 2025 částka 19 714,02 Kč (detail pohybu – bezhotovostní platba, zpráva , právnická osoba, . včetně z výpisu z účtu žalované). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu upomínkami ze dne 20. 9. 2025, 5. 10. 2025 a dále předžalobní výzvou prostřednictvím jejího zástupce ze dne 21. 12. 2025 (označené dopisy z uvedených dnů včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná nárokovanou částku žalobkyni zaplatila.4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 79 714,02 Kč (sjednaná výše úvěrového rámce činila 80 000 Kč) vrátit i úrok, který byl sjednán v sazbě 57,99 % ročně. Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak poku