25 C 95/2026-39 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 21 744 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 21 300,16 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 11. 10. 2024 úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 11. 2024. Strany dne 16. 1. 2025 uzavřely dodatek ke smlouvě, kterým byla prodloužena splatnost úvěru do 26. 1. 2025. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Vedle nesplacené jistiny měl žalovaný žalobkyni zaplatit poplatek ve výši 6 300,16 Kč a úrok v částce 443,84 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, jež žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS. Protože žalovaný návrh smlouvy akceptoval, původní věřitel mu dne 11. 10. 2024 vyplatil výše uvedenou částku, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky 21 744 Kč. Žalobkyně požádala pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Danou částku žalovaný ani přes výzvy žalobkyně nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v registru obyvatel. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila a nežádala odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 11. 10. 2024 mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, jež měl být splacen spolu s úrokem ve výši 443,84 Kč a poplatkem ve výši 5 670,14 Kč (při překročení doby splatnosti 6 300,16 Kč) (celkem v částce 21 744 Kč) do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému. RPSN činila 6304,61 % (při překročení doby splatnosti 9059,1 %), úroková sazba 36 % ročně. V případě prodlení vznikal úvěrovanému nárok na smluvní úrok dle této smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, na náhradu účelně vynaložených nákladů, specifikovaných pod bodem 4. sazebníku a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně celkové dlužné částky až do zaplacení. Poplatek za odeslání doporučené upomínky činil 500 Kč, administrativní náklady na přípravu podkladů pro inkasní agenturu 1 500 Kč, náklady na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury 2 000 Kč a inspektorský výjezd 500 až 1 300 Kč. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného, toliko právního předchůdce žalobkyně (zmíněná smlouva o spotřebitelském úvěru včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dodatkem ze dne 16. 1. 2025 pak mělo dojít ke stanovení nového data splatnosti (26. 1. 2025), ani k této listině nebyly připojeny podpisy žalovaného, toliko podpisy právního předchůdce žalobkyně (dodatek ke smlouvě o půjčce). Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalovanému byla zaslána na výše označený účet, který, jak soud ověřil zprávou u , právnická osoba, ., je žalovaného, dne 11. 10. 2024 částka 15 000 Kč (potvrzení o provedení transakce a zpráva , právnická osoba, . z 23. 6. 2026 včetně přílohy – výpis z běžného účtu žalovaného). Věřitelem pohledávky za žalovaným se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 2. 2026 žalobkyně (označená smlouva včetně seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 2. 2026 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupkyně žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 2. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky).4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o.z. vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaslal na jeho účet částku 15 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o.z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z potvrzení o platbě, z něhož je patrno, že došlo k zaplacení dané částky na účet, jehož majitelem je žalovaný, což soud ověřil u , právnická osoba, . Soud proto s přihlédnutím k § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, o niž se bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I.). Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Soud zde však nevycházel s ohledem na neplatnost smlouvy z dohodnutého termínu splatnosti, nýbrž z výzvy, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva je datována dnem 14. 2. 2026 a dne 17. 2. 2026 byla prostřednictvím , právnická osoba, . žalovanému odeslána. V této výzvě je stanovena lhůta k úhradě 3 dnů. Soud dále připočetl v souladu s ust. § 573 o.z. lhůtu tří dnů pro doručení písemnosti, splatnost tak nastávala dne 23. 2. 2026 a ode dne 24. 2. 2026 je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o poplatku za poskytnutí úvěru a úroku, rovněž ani ujednání o smluvní pokutě a dalších poplatcích. Ovšem i za situace, že by žalobkyně prokázala řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanovením občanského zákoníku. Dle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud přepočetl roční úrokovou sazbu, která činila 539,52 % ročně (nikoli 36 % ročně), neboť i poplatek za sjednání úvěru soud považuje za odměnu, tedy fakticky úrok. Tato výše koresponduje i s RPSN uvedenou ve smlouvě o úvěru 9 059,1 % a výrazným způsobem převyšuje běžnou úrokovou míru, vycházející z časových řad ARAD, jež na svých stránkách zveřejňuje ČNB. Nelze odhlédnout ani od toho, že by soud z úřední povinnosti zkoumal i to, zda právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, zda tedy byly splněny podmínky § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ani v tomto směru žalobkyně nepřednesla úplná skutková tvrzení a nedoložila důkazy, z nichž by bez pochybností vyplývalo, že původní věřitel svoji povinnost z citovaného zákona splnil, a to ani po výzvě soudu. Soud proto zamítl žalobu co do zaplacení částky 6 744 Kč i co do požadovaného ú