Okresní soud Plzeň-město 28 C 184/2026-42 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu ze dne 5. 6. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 872 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, , na základě které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 7 500 Kč se splatností dne , datum, . Na základě dodatku ke smlouvě byla prodloužena splatnost úvěru do , datum, . Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru, který činil 3 150,08 Kč a dále se zavázal uhradit smluvní úrok, který činil 221,92 Kč. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. Žalovaný neuhradil v souvislosti s úvěrem ničeho, žalobkyně se tak domáhala uhrazení nesplacené jistiny ve výši 7 500 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 150,08 Kč a smluvní úroku ve výši 221,92 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žalovaný souhlasil s posouzením úvěruschopnosti ve smlouvě, kdy žalovaný zmocnil poskytovatele úvěru k přístupu do veřejných registrů, zejména pak dal souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem žalující ověřoval existenci exekucí na osobu žalovaného, dále využívání různých registrů ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce žalovaného. Dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácena částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že zdrojem příjmů žalovaného bylo zaměstnání, kdy příjem činil 24 598 Kč a výdaje 3 410 Kč.3. Žalovaný k věci uvedl, že se žalobou v rozsahu uplatněného nároku nesouhlasí, kdy uvedl, že je ochoten uhradit samotnou jistinu v celkové výši 7 500 Kč, a to formou dvou splátek ve výši 3 500 Kč a ve výši 4 000 Kč s tím, že byť se nejedná o uznání nároku, ale snahu o smírné vyřešení sporu.4. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že měla za to, že smlouva o úvěru byla uzavřena v mezích a v souladu s principem smluvní volnosti stran s tím, že nadále na podané žalobě trvá, nicméně souhlasila s tím, aby plnění bylo rozloženo do přiměřených splátek, které ponechala na zvážení soudu, a to pod ztrátou výhody splátek, byť s úhradou jedné ze splátek.5. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 9. 2026, z jehož účasti se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se k jednání nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků.6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána ze smlouvy o postoupení pohledávek a navazujících listin. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, kdy úrok byl ve výši 221,92 Kč. Roční procentní sazba činila 9059,1%, výše poplatků za sjednání úvěru byla 3 150,08 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr do 30 dnů po odeslání finančních prostředků na jeho účet. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti smlouvy, soud nepovažoval za významné se dále zabývat dalšími ujednáními z této smlouvy. Dne , datum, byl mezi účastníky uzavřen Dodatek ke smlouvě, na základě, kterého bylo stanoveno nové datum splatnosti půjčky, a to na den , datum, . Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že částka 7 500 Kč byla z účtu právního předchůdce žalobkyně odeslána, kdy žalovaný ani tuto skutečnost nesporoval. Dne , datum, byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a vyzýván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy, předžalobní výzvou z téhož dne vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla odeslána dne , datum, . Z přehledu úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že před poskytnutí úvěru právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnancem s příjmem 24 598 Kč, přičemž výdaje byly uvedeny ve výši 3 410 Kč, dále byla uvedena měsíční splátka bankovních úvěrů ve výši 2 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 910 Kč.7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud dopěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně této povinnosti řádně nedostál, pokud vycházel, že příjem žalovaného je 24 598 Kč, kdy žalobkyně neprokázala, že by výše tohoto příjmu byla ověřena a dále z toho, že výdaje žalovaného činily v době poskytnutí úvěru částku 3 410 Kč, respektive částku zhruba 4 500 Kč, kdy je zřejmé, že tato částka výdajů je značně podhodnocena. To, že nebyl žalovaný osobou schopnou úvěr splácet, potvrzuje i skutečnost, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím úvěru neuhradil ničeho. Proto soud smlouvu posoudil jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Požadavek žalobkyně soud posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení, kdy bylo zjištěno, že na účet žalovaného skutečně právní předchůdce žalobkyně poukázal částku 7 500 Kč. Současně bylo prokázáno, že předžalobní výzvou odeslanou žalovanému dne , datum, byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky s lhůtou k plnění trvání tří dnů. Žalovaný netvrdil, že by v této době proti takto poskytnuté lhůtě k plnění brojil s odůvodněním, že se nejedná o dobu přiměřenou jeho možnostem dlužnou částku splatit, kdy o splátky požádal až v rámci tohoto řízení. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 7 500 Kč s tím, že soud taktéž přiznal žalobkyni úrok z prodlení, kdy vycházel z toho, že předžalobní výzva byla odeslána dne , datum, , k domněnce dojití pak došlo dle § 573 Občanského zákoníku ke dni , datum, a po uplynutí třídenní lhůty se žalovaný dostal do prodlení tedy ode dne , datum, . Co do zbytku soud žalobu zamítl.12. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 22,13 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 2 815 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 623 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.13. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem, kdy soud umožnil žalovanému hradit dlužnou částku formou pravidelných měsíčních splátek, kdy soud jako přiměřenou výši splátek považuje s ohledem na výši dlužné částky částku 2 500 Kč měsíčně až do zaplacení. Soud taktéž umožnil žalovanému uhradit náklady řízení vzniklé žalobkyni, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč až do zaplacení. Soud však splátky umožnil žalovanému pod podmínkou, že nezaplacením byť i jediné ze splátek sestává splatným celý zbytek dluhu.